ADAPTACE OBCE NA STŘEDISKO NOVÉHO TYPU

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 4.10.2022)

xxx

Adaptace lipenského sídliště (Lipno na přelomu 50. a 60. let 20. století)

Ještě před úplným dokončením vodního díla a zahájením provozu hydroelektrárny započala poměrně rozsáhlá adaptace staveb vystavěných v prostoru lipenského sídliště, do té doby sloužících především pro potřeby realizačních podniků a stavebních dělníků, na objekty rezidenčního a rekreačního typu tak, aby mohly být v následujících letech užívány pro svůj předpokládaný účel. Tato adaptace přitom pokračovala ještě počátkem 60. let 20. století v době, kdy se celá osada Lipno měnila na nové rekreační sídlo. Poměrně rozsáhlá adaptace objektů pro bytové a rekreační účely se ovšem do vnější podoby obce příliš nepromítla, neboť se vesměs jednalo jen o úpravy vnitřních prostorů staveb vystavěných v průběhu budování vodního díla, když do celkového vnějšího vzhledu nebylo při těchto adaptacích zpravidla vůbec zasahováno.

Najdou se však i takové objekty, jejichž adaptace nemohla díky provedeným zevním stavebním zásahům uniknout pozoronosti nejen místním, ale i přespolním. Zde nelze opominout především přístavbu zastřešené terasy k objektu bývalé závodní jídelny, přeměněné po adapataci na velkokapacitní samoobslužnou restauraci. Samotná terasa se skladovacími prostorami byla postavena v roce 1963, zastřešení z laminátových šablon potom bylo na terase instalováno v roce 1964.

Nová lipenská výstavba (Lipno na počátku 60. let 20. století)

Stěžejním však v rámci procesu "dotvoření" nové podoby obce v lokalitě Lipno byla výstavba zcela nových objektů, sloužících jak k bydlení, tak především pro rekreační účely, ke které došlo z větší části až počátkem 60. let 20. století.

V lokalitě lipenského sídliště, v prostoru mezi bytovými domy čp. 1, 2 a 3 a přilehlým lesem ve východní části sídliště, byly mezi lety 1958 a 1961 vystavěny další tři typové bytové dvojdomy (čp. 26, 27 a 28), které doplnily bytový fond vzniklý z adaptovaných domů vystavěných již v době budování vodního díla. Oproti původním bytovým domům, stavěným primárně jako ubytovny s větším počtem menších bytových jednotek (zpravidla 1+1 nebo 0+1), se však již jednalo o bytové domy, ve kterých byly bytové jednotky větších dispozic (1+2 a 1+3), které odpovídaly tehdejším standardům pro rodinné bydlení.

Na jaře roku 1960 byla v prostoru tzv. lipenského ostrohu zahájena stavba zcela nového betonového přístaviště lodní dopravy, které mělo nahradit to provozorní, zřízené prakticky ihned po napuštění přehradní nádrže v blízkosti přehradní hráze. Témeř ve stejném termínu započaly také práce na stavbě centrálního parkoviště pro motorová vozidla s benzinovou čerpací stanici v prostoriu mezi energocentrem (kotelnou) a hlavní silnicí.

V roce 1961 je dokončen spodní chatový tábor (prozatím pouze samotné chatky) a v plném proudu jsou taktéž stavbení práce na centrálním parkovišti. V témže roce byla v lokalitě Nad Sídlištěm zahájena výstavba horního chatového tábora a v areálu PS útvaru, který se v polovině roku 1960 přestěhoval z Přední Výtoně do adaptovaného bytového domu čp. 39, byla zahájena výstavba řadových garáží s dílnami.

V jarních měsících roku 1962 bylo dokončeno a dáno do provozu centrální parkoviště s čerpací stanicí a před zahájením letní turistické sezóny se podařilo dokončit také horní chatový tábor. Oba dva chatové tábory byly postaveny a následně provozovány v režii podniku Restaurace a jídelny Kaplice, a celková kapacita obou chatových táboru byla 77 chatek třílůžkových, 10 chatek dvlulůžkových a 30 srubů dvoulůžkových.

Na jaře roku 1963 bylo dokončeno a uvedeno do provozu nové přístaviště lodní dopravy. Původní, provizorní přístaviště pak bylo ještě v průběhu roku zbouráno. V letních měsících téhož roku byla v prostoru Sídliště pod domem čp. 37 zahájena stavba nového nákupního střediska, které bylo dokončeno v roce 1964 v průběhu hlavních prázdnin, a slavnostně otevřeno dne 1. srpna 1964.

Chatový tábor a veřejné koupaliště s pláží. Garáže na Sídlišti.

Vznik nového hospodářského jádra Státních statků (Slupečná na počátku 60. let 20. století)

Blížící se termín dokončení stavby vodního díla a napuštění přehradní nádrže byl důvodem pro to, aby se začalo hledat také nové místo, kam bude v rámci obce přesunuto hospodářské centrum Státních statků, nacházející se tou dobou stále na mrakšovském velkostatku. Mrakšovský velkostatek (včetně většiny přilehlých zemědělských ploch) se totiž nacházel na hranici budoucí zátopové oblasti a byl tak určen k demolici. Měli-li osada Lipno a nejbližší okolí budoucího jezera primárně sloužit jako rezidenční a rekreační lokality, měli tehdejší národohospodářští plánovači v tomto směru na výběr v podstatě jen dvě možnosti, kam bude nové hospodářské jádro přesídleno - Kobylnice nebo Slupečná. Volba padla, a to celkem logicky, na Slupečnou, která se i díky své poloze v rámci obce jeví jako idelní místo pro centrum zemědělské výroby. Nejenže se Supečná nacházela v pomyslném středu tehdy obhospodařovaného území, což jednoznačně nahrávalo lepší obslužnosti a dostupnosti všech lokalit, ale současně se nacházela v blízkosti nově zřízených inženýrských sítí (zejména nový vodovod). V neposlední řadě svou roli sehrál nepochybně i terén, neboť Slupečná byla umístěna na relativně rovinaté plošině; narozdíl od Kobylnice, která se jako taková nacházela v poměrně svažitém terénu. Současně nelze vyloučit, že lokalita Kobylnice již byla v době, kdy se rozhodovalo o novém sídle Státníh statků, vehrazena ke zcela jiným účelům (více viz kapitola o Kobylnici).

S ohledem na faktický stav původní zástavby ve Slupečné bylo zřejmé, že má-li dojít k přesunu centra hospodaření z Mrakšova na Slupečnou, bude nutné vystavět zcela nové hospodářské budovy, které budou muset být doplněny potřebným počtem bytových jednotek. S výstavbou zcela nových hospodářských budov splňujících požadavky velkokapacitní zemědělské výroby však bylo ve Slupečné započato až po napuštění lipenského jezera, a to v roce 1960. Nové budovy byly, obdobně jako v případě lipenského sídliště, založeny tzv. na zelené louce, když pro jejich umístění byla vybrána lokalita v jižní části původní vsi v prostoru mezi Slupečenským potokem a cestou vedoucí ze vsi k hlavní silnici. Nutno poznamenat, že i v tomto případě sehrál výběr lokace celkem významnou roli z hlediska nové podoby celé obce, neboť nově vystavěné budovy hospodářského jádra byly velice snadno pozorovatelné a identifikovatelné z širokého okolí, a stejně jako bytové domy na lipenském sídlišti, i ony se na dlouhou dobu staly nepřehlédnutelnou dominantou v této části obce.

Z hediska stavěbně technického vývoje celé osady Slupečná je nutné odmítnout tvrzení, že nově vystavěné hospodářské stavby Státních statků byly vystavěny na místech, kde původně stávaly slupečenské usedlosti a statky. Ba naopak, z dostupných pramenů možno celkem bez obtíží zjistit, že všechny tři původní slupečenské statky, v jejichž těsné blízkosti bylo nové hospodářské jádro nakonec založeno, se nacházely zcela mimo vybranou plochu výstavby, a že dokonce obytné budovy dvou těchto statků (selské statky s původními čp. 6 a 7), vytvořily společně s novostavbami jeden souvislý celek v podobě poměrně rozáhlého zemědělského areálu, přičemž oba dva tyto domy ještě řadu let po dostavění hospodářského jádra byly v užívání právě Státními statky; k jakému účelu to bylo však není prozatím zjištěno; dům původního čp. 7 však později sloužil jako technicko-hospodářské zázemí, když se zde nacházely kanceláře a závodní jídelna s kuchyní.

Hospodářské jádro jako takové bylo dokončeno a začalo sloužit svému účelu v roce 1962. Kromě již zmiňovaných domů s čp. 6 a 7 jej v době krátce po dokončení tvořily tři stodoly, dva kravíny, jedna konírna (stáj) a jeden obslužný objekt.

Prakticky souběžně s výstavbou budov tzv. hospodářského jádra (tedy v letech 1960 až 1962) byly Státními statky ve Slupečné vystavěny také tři zcela nové bytové domy se 12 bytovými jednotkami velikosti 1+3. Oproti hospodářskému jádru, nové bytovky byly urbanisticky začleněny mezi stávající slupečenskou zástavbu nacházející se v severozápadní části návsi. Tyto bytovky byly vystavěny na místech, kde původně stával slupečenský statek s čp. 12-13, částečně pak i na pozemcích, kde původně stávalo jihozápadní křídlo hospodářských budov statku čp. 14.

Nové centrum individuální a podnikové rekreace (Kobylnice na přelomu 50. a 60. let 20. století)

Hospodaření Státních statků na území tehdejší obce Slupečná (od 1.1.1958 již Lipno nad Vltavou), spojené s víceméně plánovitou likvidací původní zástavby, se v osadě Kobylnice projevilo tak, že v roce 1958 se v místech, kde původně stávalo celé osady a stejnojmenné vsi, nacházelo již jen pět obytných budov, které ani zdaleka nepřípomíbaly původní ves. Byly to čtyři chalupy původního č.p. 2, 8, 11 a 13 a obytný dům původního selského statku čp. 4. Veškerá ostatní původní zástavba v podobě dalčích čtyrech selských statků a chalup rozesetých napříč celým územím tehdejší osady byla tou dobou již zlikvidována.

Narozdíl od Lipna, které se mělo po dostavbě vodního díla a po napuštění přehradní nádrže stát především rezidenčním a správním sídlem obce a centrem zejména kolektivní (hromadné) rekreace, a na rozdíl od Slupečné, která byla vybrána jako budoucí centrum a středisko zemědělské výroby, u lokality Kobylnice bylo rozhodnuto tak, že se stane centrem individuální a podnikové rekreace. Jako základ drobné rekreační zástavby v podově rekreačních chat různého druhu se staly původní domy, které nebyly zbourány, když domy původního čp. 11 a 13 převzalo českobudějovické řemeslnické výrobní družstvo Jihokov a domy s původními čp. 2 a 8 Jihočeské drůběžářské závody (JČDZ). Obytný dům původnho statku čp. 4 byl v průběhu let 1958 - 1961 zbourán a pravděpodobně vůbec nikdy nebyl jako rekreační objekt užíván.

S výstavbou prvních, zcela nových "soukromých" rekreačních chat v Kobylnici, které zde v pozdějších dobách hojně doplňovaly ty podnikové (či spíše naopak), se započalo již v roce 1958. Do podzimu tohoto roku se však v režii soukromých osob podařilo vystavět jen ednu jedinou chatu a tři dalí stavby dovést do fáze dokončené spodní stavby. Bylo však jen otázkou času, kdy přibydou další, a z hlediska následného vývoje v Kobylnici se tak jednalo jen o nevýrazný začátek pozdější, poměrně rozsáhlé výstavby tohoto druhu.

Výstavba dalších rekreačních chat v lokalitě Kobylnice na sebe nenechala dlouho čekat a v následujících letech přibývaly chaty další a další; a to jak chaty podnikové, tak především chaty soukromé. V polovině roku 1961 již bylo možné v prostoru původních dvorských luk, které byly pro výstavbu nových chat v Kobylnici vyčleněny, napočítat 24 nově postavěných chat a dalších 6 se zde tou dobou stavělo.

Zmapovat přesný průběh výstavby chat na počátku 60. let 20. století není příliš snadné, neboť k dispozici jsou prozatím jen letecké snímky a zápisy provedené do obecní kroniky, které jsou však svým obsahem zaměřeny většinou jen na chaty soukromé, a to navíc jen v souhrnných počtech. Je sice pravděpodobné, že původ do kroniky uvedených údajů je možné hledat v tehdejší úřední (obecní) evidenci, s ohledem na předpokládanou a obecně známou nekázeň stavebníků při ohlašování dokončených objektů příslušným orgánům místní správy, a to zejména z řad podniků a dalších organizací, je však nutné brát tyto údaje poněkud s rezervou. A jak že to kronikáři vývoj chatové osady Kobylnice na počátku 60. let 20. století zaznamenali? Pro rok 1962 je uváděno, že se v Kobylnici nacházelo již 20 soukromých rekreačních chat, přičemž ty podnikové nejsou vůbec zmiňovány. V roce 1963 mělo přibýt dalších 10, čímž se měl celkový počet soukromých chat zvýšit na 30. Podnikovým chatám opět není venována žádná pozornost. Roční zápis pro rok 1964 je pak ve vztahu k chatové osadě Kobylnice uzavárán s tím že ke konci tohoto roku se zde nacházelo celkem 15 podnikových a dalších 31 soukromých chat. I přes shora uvedené pochybnosti nad správností zápisů v kronice je však možné považovat tyto údaje za reálné, neboť juen o něco málo vyšší (celkový) počet rekreačních objektů je možné v lokalitě Kobylnice napočítat i na leteckém snímku z roku 1965.

Tak či onak, výstavbou prvních rekreačních chat v Kobylnici v první polovině 60. let 20. století byl zcela jasně nastíněn směr, kterým se po stavební stránce bude tato, původně ryze zemědělská část obec, nadále ubírat, a jak bude nadále tato lokalita v rámci nově vzniklé obce do budoucna po funkční stránce udržována.

xxx

Použité zdroje a literatura:

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje.