LIPENSKÝ ZDVIH (Lippnerschwebe)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 24.4.2021)

Původně jen vorařská louka na pravém břehu řeky Vltavy naproti osadě Lipno, od které převzala i své označení, je další historickou lokalitou současné obce, která je v současné době zcela zatopena vodami lipenské přehradní nádrže. Při vybudování vyšebrodské místní dráhy počátkem 20. století dala název i její koncové stanici, která zde byla vystavěna. Významným místem byla tato lokalita také v dobách budování přehrady, když tvořila jedno z center doprovodných činností nutných pro stavbu jako takovu. Ještě před napuštěním přehradní nádrže byly veškeré stavby odtsraněny a z hlediska typologie CZ_RETRO tak můžeme lokalitu (sídlo) označit jako zcela zaniklou. 

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

Historické prameny uvádějí, že úsek řeky Vltavy nad Lipnem byl pro plynulou plavbu vorů upraven mezi v letech 1856 až 1859. S přihlédnutím k faktu, že podle původních map stabilního katastru z roku 1826 tvořily pozdější lokalitu známou jako Lippnerschwebe téměř výhradně lesy, je možné vznik vorařské louky datovat mezi roky 1826 a 1856. Stejně jako v dobách předchozích, i na přelomu první a druhé třetiny 19. století byla lokalita součástí majetku vyšebrodského kláštera, přičemž pozemky, které ji tvořily (pozemky podél pravého břehu Vltavy po proudu za vsí Nové Domky (něm. Neudörfl) na severním úpatí Medvědího vrchu), byly gruntovním a jiterním majetkem sedláků ze vsi Lipno (něm. Lippen). Byť se tedy nacházely na pravém břehu řeky, formálně patřily mezi majetkovou podstatu pod správou rychtářství Slupečná.

Jako součást pravobřežního území se však při vzniku místních obcí v polovině 19. století celá lokalita stává součástí místní (politické) obce Schönfelden a příslušenstvím její osady Nové Domky (něm. Neudörfl). Součástí území obce Lipno nad Vltavou se potom lokalita stala až po napuštění liepenské přehradní nádrže. K podrobnostem viz též popis historické lokality Nové Domky.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Ještě počátkem 19. století tvořily pozemky v lokalitě, později označované jako Lipenský zdvih, gruntovní a jiterní majetek lipenských sedláků, kteří vlastnili statky s čp. 1 a čp. 2. V době formování stabilního katastru (kolem roku 1826) jimi byli Johann Stoiber (majitel lipenského statku čp. 1) a Albert Krammer (majitel statku č.p. 2). 

K první výraznější úpravě majetkových vtahů v lokalitě došlo v souvislosti s výstavbou pravobřežní silnice spojující Přední Výtoň a Vyšší Brod, k níž došlo v letech 1857 až 1864. Ve spojení s cílenou úpravou koryta řeky nad Lipnem pro plavbu vorů se tehdy lokalita stala významným centrem vorařství, neboť u Lipna musely být vory rozebírány a do Loučovic a Vyššího Brodu dopravovány povozy. Dobová literatura z konce 19. století popisuje Lipenský zdvih následovně: "Plovoucí dříví se zastavuje, tříští o říčné valouny; pravidelná plavba jeho je naprosto nemožná. Proto jsou příčně šikmým směrem do řečiště zaraženy jehly v jakés vzdálenosti od sebe. U těch se plovoucí dříví lapá; jest to tak zvaný Lipenský zdvih čili lapák. U silnice není kromě hospody, knížecích koníren a kovárny žádného stavení". Existenci pouhých tří budov v celé lokalitě přitom potvrzují i zákresy provedené do mapových podkladů stabilního katastru v rámci jeho reambulace (parcely č. st. 128, 145 a 146).

Další významnou změnu v podobě celé lokality přinesla až výstavba místní železnice (Vyšebrodská místní elektrická dráha, v orig. něm. Hohenfurther Elektrische Lokalbahn), v rámci které byla plánována také koncová stanice v lokalitě Lipenského zdvihu. Výstavba trati proběhla v letech 1909 až 1911, a její koncová stanice Lippner-schwebe byla situována na pravém břehu Vltavy cca 500 metrů po proudu pod původní vorařskou loukou. Kromě zděné výpravní budovy a nezbytných provozních drážních budov (zejm. hrázděná remíza s jedním stáním a železniční skladiště s rampou) (parcely č. st. 167, 168, 169 a 170) byl v blízkosti nádražní budovy postaven také poměrně velký hostinec (parcela č. st. 166).

Také v povaléčném vývoji okolí sehrála celá lokalita, zejména samotné nádraží, významnou úlohu. V okolí nádraží postupně vyrostly provizorní stavby sloužící jako zařízení staveniště, nádraží se stalo hlavním překladištěm stavebního materiálu dopravovaného po železnici. Hostinec se stal sídlem střelmistrů a do výstavby velkokapacitní jídelny (závodní jídelny podniku Vodní stavby) v Lipně byl také jedním z několika míst pro zajištění stravování stavebních dělníků.

Další údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich sběru a přípravě k publikování se momentálně pracuje.