LOPATNÉ (Lopatne)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 10.7.2021)

Historická lokalita Lopatné, v současné době známá jako U Loučovického mlýna, je historickou lokalitou obce, která se nachází na východním úpatí Slupečného vrchu v nadmořské výšce 700 m n.m. přibližně 2 km vzdušnou čarou SV směrem od centra obce. Stejně jako ostatní původní zemědělské osady v lokalitě kolem Hodslavského potoka, byly i zde po poválečném odsunu původních německy mluvících obyvatel některé původní zemědělské usedlosti krátce dosídleny s tím, že jejich následný zánik byl zapříčiněn zejména relativní odlehlostí a neatraktivitou lokality a především pak následnou kolektivizací zemědělské výroby. Samotnou historickou lokalitu tvoří pouze část původní osady Lopatné, a to ta, která v minulosti tvořila ves stejného jména. Všechny původní zemědělské usedlosti (statky a domy) byly postupem času zbourány a v současné době se v lokalitě U Loučovického mlýna nacházejí pouze dva rekreační objekty vystavěné na místech jedné z původních zemědělských usedlostí. Optikou terminoligie CZ_RETRO se tak jedná o torzální historickou osadu převrstvenou druhotnou zástavbou pro individuální rekreaci, tedy o historické sídlo částečně zaniklé.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

Ves Lopatné je poprvé přípomínána v roce 1408. Nikoliv však pod tímto názvem, ale pod názvem Napajedla. Podle dochované listiny datované dnem 2.2.1408 měl Petřík z Trojan prodat konventu kláštera klarisek v Českém Krumlově plat na třech svých poddaných v této vsi (v orig. staročes. we wsy w Napajedlech). S českokrumlovským klášterem je potom ves Lopatné majetkově spojena až do jeho zrušení v roce 1782, kdy se veškerý majetek stává součástí Náboženského fondu císaře Josefa II. V roce 1802 se potom původní klášterní majetek ve vsi Lopatné stává součástí Krumlovkého panství, pod kterým je spravován až do zániku feudálního systému.

V dobách feudálního zřízení však nebyl českokrumlovský klášter jediným feudálním vlastníkem a správcem této vsi. Ves Lopatné byla majetkově spojena také s klášterem vyšebrodským. V souvislosti s vyšebrodskými cisterciáky je ves Lopatné, taktéž jako Napajedla, poprvé připomínána v roce 1459 společně s nedalekým Kramolínem, kdy je konventu tohoto kláštera rytířem Vojtěchem z Jílovic prodán plat z těchto vsí. Vyšebrodští si tuto majetkovou držbu dokázali uchovat až do konce fudálního zřízení, a ves Lopatné tak byla, obdobně jako Kramolín, podrobena pravé feudální roztříštěnosti. Poddaní v Lopatném byli v rámci českokrumlovského klášterního velkostatku podrobeni dozoru rychtáře z Velkého Strážného, v rámci vyšebrodského kláštera potom dozoru rychtáře bolešského rychtářství.

Jednotná správa celé vsi přichází až se vznikem místních obcí v polovině 19. století, kdy je ves Lopatné jako osada podřazena pod nově ustanovenou místní obec Bolechy (něm. Wullachen). Pod tuto obec je ves příslušna až do jejího přejmenování na Loučovice v roce 1951. Při územní reorganizaci celého území v polovině 80. let 20. století potom část osady Lopatné připadla pod nedaleké Dolní Jílovice, tedy pod obec (nyní město) Vyšší Brod a část pod nově vzniklou obec Lipno nad Vltavou. Součástí obce Lipno nad Vltavou se přitom stalo území, na kterém se od samého počátku známé existence rozprostírala ves Lopatné.

Z hlediska územně správního bylo Lopatné jako osada v minulosti děleno na dvě místní části, kterými byly:

• samotná ves Lopatné; původně včetně veškerých chalup příslušných pod osadu Lopatné, později pouze samotná "historická" ves;
• lokalita Loučovický mlýn, kterou původně tvořil pouze stejnojmenný mlýn, v pozdějších dobách také další domy podél cesty do Dolních Jílovic.

Kdy přesně a z jakého důvodu došlo v minulosti ke změně názvu z Napajedel na Lopatné není dosud přesně známo. Rovněž tak etymologie nového názvu je dost nejasná. Přehlédnout v tomto směru přitom nelze fakt, že koncem 15. a v polovině 16. stol. byla ves v některých pramenech označována jako ves s velice podivnými názvy Napadle či Naprle. Vysvětlení, které podává František Schusser, kdy odkazuje na mlýn, ve kterém se měly v minulosti vyrábět lopaty, se nezdá být příliš reálným (srov. pozn. 1). Jako pravděpodobnější se jeví, že název "Lopatné" vznikl prostým postupným zkomolením původního názvu Napajedla (Napajedla > Napadle / Naprle > Lapatne). V historických pramenech se setkáváme s různými podobami názvu Lopatné (Lopatne); např. v berní rule z roku 1654 Lopättné, v gruntovní knize vyšebrodského kláštera z roku 1777 Lapatnee či v indikační skice stabilního katastru z roku 1826 Lopetny.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Listina z roku 1408 sice uvádí, že českokrumlovský klášter měl ve vsi Lopatné získat celkem tři poddané, nicméně v písemných pramenech z pozdějších dob se ve spojení s tímto klášterem sektáváme ve vsi Lopatné vždy jen se dvěmi poddanskými usedlostmi. Zajímavé přitom je, že v klášterním urbáři z roku 1521 není ves Lopatné (ani jiná, pod kterou by mohly být poddaní z této vsi řazeni) vůbec zmiňována. První prameny, ze kterých je možné dovozovat počty poddaných a usedlostí patřících pod českokrumlovský klášter jsou tak až prameny z 2 pol. 17. století.

Podle záznamů v berní rule z roku 1654 měli oba dva poddaní v Lopatném, kterými byli Jacob Höffer a Simon Höffer, charakter osedlého, přičemž každý z nich obhospodařoval 17 výsevkových strychů polí. Stejná jména usedlých (usedlostí) potom vyplývají i z klášterního úročního rejstříku z roku 1668. I zde jsou pro ves Lopatné evidovány dvě poddanské usedlosti. Z výtahů z fassí tereziánského katastru z roku 1713 pro část vsi Lopatné sice vyplývá, že zde byli čtyři usedlí, nicméně dva znich byli fakticky usedlí v Kramolíně (v Kramolíně a v Edelmuhle), kteří byli v rámci barních evidencí řazeni pod Lopatné. I tereziánský katastr tedy dokládá stále jen dvě poddanské usedlosti. 

Poměrně podrobné záznamy ve vztahu k českokrumlovskému "klášternímu" majetku potom nacházíme až v pozemkových knihách zavedených úředníky Náboženského fondu v roce 1783. Tak jako tak, i v těchto knihách jsou ve spojení s původním majetkem českokrumlovského kláštera ve vsi Loatné spojovány toliko dvě poddanské usedlosti.

Podle záznamů ve vyšebrodském urbáři z roku 1530 patřila pod majetek kláštera z Vyššího Brodu ve vsi Lopatné (v orig. Naprle) jedna jediná lenní usedlost (lat. feodo) poddaného jménem Michel (v orig. Michel de Naprle). Tato usedlost, postupem času přeměněná na velký selský statek, je potom po dlouhá léta jedinou poddanskou usedlost pod patrimoniální správou vyšebrodského kláštera. Podle berních záznamů náleželo k této usedlosti nejprve 23 výsevkových strychů polí (Berní rula z roku 1654, držitel Simon Merx), později 16.2 strychů polí, 24 strychů pastvin, 6.1 vozů luk a 12 strychů lesa (Tereziánský katastr z roku 1713, držitel Zacharias Mörxbaur).

V roce 1745 je do gruntovních knih vyšebrodského klášterního majetku připsána pro ves Lopatné další poddanská usedlost, kterou byla chalupa Stefana Nöpla. Nejednalo se ovšem o žádný nově vystavěný dům, ale o dům tvořící gruntovní majetek statkáře Reicharda Mörxbaura (v orig. něm. Inwohnungs Heȳßl), který tuto svoji chalupu tzv. na dva životy prodal právě Stefanu Nöplovi a jeho ženě Marii. Ze zápisů do knih však vyplývá, že ještě před vznikem místních obcí tato chalupa připadla zpět k původnímu statku (usedlosti) (dům s přiděeným čp. 5). Z hlediska polohy jednotlivých domů ve vsi Lopatné lze dovodit, že se v případě této chalupy nepochybně jednalo o dům, který byl vystavěn v blízkosti statku na parcele č. st. 34.

Do nové gruntovní knihy založené roku 1777 je potom vedle těhto dvou poddanských usedlostí zapsána v Lopatném další chalupa s charakterem poddanské usedlosti. Tato měla původní čp. 9 a byla do gruntovních knih zapsána až roku 1847. Ve stejné knize potom nacházíme zápis ještě k jedné chalupě, u které nebylo čp. uvedeno. V jejím případě se jednalo o chalupu obecní.

Mapové podklady stabilního katastru (zjeména indikační skicy), které již dokumentují celou lokalitu bez rozdílu feudální příslušnosti, nám potom dávají informace o tom, že kromě dosud zmiňovaných usedlostí a chalup (domů) se ve vsi Lopatné nacházel minimálně ještě jeden další dům vystavěný na pozemcích patřících držiteli jedné z českrumlovských usedlosti (domu s čp. 1). Tento dům měl podle pozdějších evidencí čp. 3 a ještě v době prvního čs. sčítání patřil právě majiteli statku čp. 1, kterým v té době byl Leopold Hofer. Sečteno a podrtženo, podle mapových podkladů stabilního katastru tvořilo v 1. pol. 19. stol. ves Lopatné nejméně pět obytných domů. Společně s Loučovickým mlýnem (dům čp. 6), domem v jeho blízkosti s původním čp. 7 nacházejícím se na obecním pozemku (pravděpodobě ona ziňovaná obecní chalupa) a dalším domem vystavěným při cestě vedoucí do Dolních Jílovic (dům čp. 8 na parcele č. st. 77) tedy celkem osm obytných domů pro celou lokalitu Lopatné. Osm domů přitom ke vsi Lopatné přiřazuje Schaller již v roce 1789.

V rámci tzv. reambulace jsou do mapových podkladů stabilního katastru zaneseny další stavební parcely, na nichž byly vystavěny domy spadající pod ves Lopatné. Jednalo se však výhradně o domy vystavěné na levém břehu Hodslavského potoka po jeho proudu pod Loučovickým mlýnem podél cesty vedoucí od Loučovického mlýna na Dolní Jílovice a dále k řece Vltavě. Z heldiska celkového počtu domů zjištěných při prvním sčítání v Rakouské monarchii lze přitom dovodit, že tyto domy musely vzniknout někdy mezi léty 1826 a 1869. Jedním z těchto domů přitom byla již zmiňovaná poddanská usedlost čp. 9 vzniklá před rokem 1847.

Vývoj v počtu poddanských usedlostí a obytných domů v Lopatném (bez lokallity Kienmühle) podle údajů zaspaných do českokrumlovských a vyšebrodských evidenčních knih: 

Při prvním čsl. sčítání v roce 1921 bylo v Lopatném (pod které je řazen i Loučovický mlýn) sečteno celkem 10 domů. V každém z domů žila jedna rodina, pouze v Loučovickém mlýně (čp. 6), který v té době patřil na místě neusedlým manželům Albertu a Marii Irsigler, žily rodiny dvě. Z číselné řady 1 až 11 chyběl mezi sečtenými domy pouze dům s čp. 4, který musel zaniknout někdy kolem roku 1905, kdy byl stavební pozemek, na kterém stával, vyřazen z pozemkové evidence (zcela určitě se přitom v jeho případě jednalo o původní chalupu Stefana Nöpla). Ze statistických výkazů potom vyplývá, že k samotné původní vsi Lopatné byly v rámci tohoto sčítání řazeny i domy vystavěné podél Hodslavského potoka. Změnu ve statistickém vykazování však přineslo hned následující sčítání z roku 1930, při kterém jsou již domy podél potoka administrativně řazeny pod místní část Loučovický mlýn (něm. Kienmühle), nikoliv pod samotnou ves. Podle statistických výkazů tak samotná ves Lopatné měla v roce 1930 4 domy s 28 obyvateli, zbývajících 6 domů a 38 obyvateli připadlo na místní část Loučovický mlýn. Domy, které zcela nepochybně tvořily v této době ves Lopatné, byly domy s původními čp. 1, 2, 3 a 5. 

Z poválečných návrhů přídělových plánů je potom zřejmé, že přímým přídělcům byly v samotné vsi Lopatné přiděleny pouze dva domy; konkrétně to byly domy s původním čp. 1 a čp. 5. Tedy původní vyšebrodský statek a jeden z původních statků českokrumlovských. Zbývající domy s čp. 2 a 3 byly ve finální verzi těchto plánů z roku 1950 vykazovány již jako zaniklé (neexistující; v orig. "bez budovy"). Porovnáním s výsledky posledního sčítání, při kterém se zjišťovaly počty domů a obyvatel ještě podle jednotlivých osad (národní sčítání z roku 1950), potom možno konstatovat, že zbývající domy příslušné do osady Lopatné byly v poválečném období doosídleny. Zbývající domy s čp. 6 až 11 přitom položily základ novodobé osadě Lopatné tak, jak je známa v současné době.

Život na obou statcích ve vsi Lopatné však neměl dlouhého trvání, neboť oba poměrě krátce po přidělení zcela zanikly, a na místě statku s původním čp. 5, v lokalitě později přejmenované na lokalitu známou jako U Loučovického mlýna (zjevně pro odlišení od "novodobé" osady Lopatné, kterou tvořily již jen domy podél toku Hodslavského potoka), vznikly dva rekreační objekty, které se zde nacházejí do současné doby.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v Lopatném podle oficiálních výsledků sčítání lidu. Počty jsou včetně lokality (místní části) Loučovický mlýn:

K údajům z předchozích let viz pozn. 2.

Poznámky:

1) Loučovický amatérský historik František Schusser ve své knize Putování za růží a lilií uvádí, že název Lopatné je odvozen od původního hamru, později přeměněného na mlýn, ve kterém se měly v minulosti vyrábět lopaty. Současně s tímto tvrdí, že mlýn měl být v Lopatném v provozu až do roku 1950. Tento mlýn přitom ztotožňuje s domem starého čp. 1 zvaným též Goschpern Haus, když posledním německým mlynářem měl být Leopold Hofer. Je pravdou, že usedlost starého čp. 1 v Lopatném byla skutečně ve vlastnictví jmenovaného Leopodla Hofera a jeho ženy Theresie. Problém však tkví v tom, že pro ves Lopatné se mi dosud nepodařilo nalézt jediný historický pramen, ze kterého by bylo možné, a to alespoň nepřímo, dovozovat, že se ve vsi Lopatné skutečně někdy nějaký hamr (mlýn) vůbec nacházel. Žádný zápis, záznam, zákres do mapy či něco podobného. Prostě nic. Exakvakační výtah z fassí tereziánského katastru z roku 1713 sice pro "krumlovskou" část vsi Lopatné uvádí mlýn o 1 kole na nestálé vodě, ale tímto mlýnem je najisto kramolínský Edelmühle, který byl společně s druhou kramolínskou usedlostí v rámci krumlovksého velkostatku pod vsí Lopatné tardičně v berních evidencích vykazován. Že by existence tak významného prvku, jakým mlýny v minulosti byly, unikly pozornosti tvůrcům map, a že by si jej současn nevšimli ani komise podílející se na tvorbě berních evidencí, je naprosto vyloučeno.

2) Místopisné sborníky charakterizují ves Lopatné co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Lopatnie, Lapaten - 8 domů, z nichž 3 patří pod kamerální panství Krumlov; Sommer, 1841 - Lappetne (Lapeten, Lopatnie) - 9 domů a 58 obyvatel, z nichž 3 domy patří pod panství Krumlov - počty domů včetně 1 mlýna (Kienmühle) a 1 bělidla (v orig. něm. 1 Leinwand-Bleiche); Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Lopatnie - 9 domů a 57 obyvatel.

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.