MRAKŠOV (Mörixhof)

Aurtor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 29.9.2021)

V lokalitě Mrakšov býval po dlouhou dobu jediný selský statek (dvůr), který byl zaručeně největším v rámci všech historických lokalit obce. Tento statek, který tvořil jádro celé lokality i v dobách, kdy se na okolních pozemcích patřících ke statku začaly objevovat další domy příslušné pod tuto lokalitu, stával východním směrem od vsi Kobylnice, pod kterou byl často také řazen. Optikou dnešní geografie je možné dnes již zaniklý statek situovat na poloostrov ve východní části autokempu Modřín, tedy do místa při samé hranici zátopové oblasti lipenské přehradní nádrže v nadmořské výšce cca 725 m n.m. vzdáleného cca 1,3 km vzdušnou čarou od centra obce. Podstatná část pozemků patřících ke statku byla zatopena vodami nádrže, samotný statek a nejbližší budovy byly před napuštěním zbourány. Optikou klasifikace CZ_RETRO jde jednoznačně o sídlo zcela zaniklé.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

První písemné připomenutí Mrakšova pochází z roku 1530, kdy je jako Meraxenhof zapsán v urbáři vyšebrodského kláštera po rychtářstvím bolešským. Pod tímto rychtářstvím je potom evidován až do poloviny 17. století. Po rozdělení původního bolešského rychtářství na rychtářství bolešské a slupečenské je potom Mrakšov spravován, obdobně jako ves Kobylnice, se kterou je nezřídka spojován, pod rychtářstvím slupečenským. V rámci slupečesnkého rychtářství je Mrakšov spravován až do konce feudálního zřízení a vzniku místních obcí.

Se vznikem místních obcí v polovině 19. stol. se celá lokalita Markšov stává součástí místní obce Slupečná (něm. Luppetsching) a jako taková je podřazena pod osadu Kobylnice (něm. Goblenz). Při administrativním rozdělení osady Kobylnice se potom z Mrakšova stává samostatná místní část kobylnické osady, kterou zůstává až do svého zániku v roce 1958. Když jsou zavedeny nižší sídelní jednotky v podobě místních částí jednotlivých osad, je navíc bývalá druhá mrakšovská poddanská usedlost prohlášena za samostatnou místní část a nadále je vykazována samostatně jako samota Vltavská chalupa (něm. Moldauhäusel). Stejně tak tomu bylo i v případě domů vystavěných na pozemcích patřících k majetkové podstatě mrakšovského statku, v pozdějších dobách vykazovaných jako samoty Na Dvorské louce (něm. In der Hofwies) a Na Palouku (něm. Auhäusel).

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Jako dvůr (v orig. lat. Curia) je mrakšovská usedlost zapsána již ve vyšebrodském urbáři z roku 1530, kdy z ní povinné platby odváděl jistý Thoml. O tom, že se již v této době jednalo o poměrně rozsáhlou usedlost svědčí i půlroční úrok, který v té době činil jinde nevídaných 5 sol. pf. Mrakšovská usedlost je jako dvůr (v orig. něm. Hoff) jako jediná v rámci všech historických lokalit obce zapsána i v gruntovní knize z roku 1637, kdy byl jejím držitelem Gabriel zvaný Meraxbaur; ostatní usedlosti byly při založení této evidenční knihy uvedeny buďto jako usedlost (v orig. něm. Stifft) nebo jako obydlí (v orig. něm. Behauβung).

Záznamy v berní rule z roku 1654 uvádějí, že tehdejší vlastník mrakšovského statku Gabriel Meraxbaur měl vlastnosti osedlého a obhospodařoval 44 výsevkových strychů orné půdy. Visitační komisí byla jeho usedlost zhodnocena následovně: "Na pěkným dvoře sedlským vším hospodářstvím dobře zaopatřený sedí. Půda dobrá, žitná". Podle časově blízkých zápisů do Soupisu poddaných z roku 1651 žil tehdy 40-tiletý Gabriel na statku se svoji ženou Marií (28 let), dvěma pacholky (knechty) jménem Simon a Mertl a jednou děvečkou Elisabethou. Pokud měl již v této době děti, musely být mladší 10 let, neboť v Soupise nejsou uvedeny.

V roce 1696 prodal tehdejší vlastník mrakšovského statku Adam Woÿβetschlöger tzv. "na dva životy" část svých pozemků v blízkosti řeky Vltavy u tamního brodu Jacobu Stroÿberovi, který zde vystavěl chalupu (v orig. něm. Heÿβl), čímž vznikla druhá z mrakšovských poddanských usedlostí. Podle výtahu z poddanských fassí tereziánského katastru z roku 1713 obhospodařovali oba dva mrakšovští sedláci 58 výsevkových strychů polí, 3.2 strychů lad, 3 strychy pastvin a 19 vozů luk. K mraškovskému statku navíc v té době patřilo 66.3 strychů lesa.

Pravděpodobně v souvislosti se založením Slupečenského rybníka (něm. též Jäger Teich nebo Mörixhofer Teich) byla vyšebrodskou vrchnostenskou lesní správou v druhé polovině 18. století vystavěna v blízkosti hráze tohoto rybníka hájenka resp. lovecká chata (v gruntovní knize v orig. něm. Jägerhaus, na mapě jako Hägerhaus). Kdy přesně se tak stalo není prozatím zřejmé, dá se však předpokládat, že to bylo mezi léty 1758 a 1770 (viz pozn. 1). V roce 1813 tuto hájenku (dům s čp. 11) od vrchnosteské lesní kanceláře (v orig. něm. Forstamte) zakoupil pro svoji potřebu Michael Haβlinger, vlastník mrakšovského statku, a tato byla jako další poddanská usedlost zanesena i do gruntovních knih. Na přelomu 18. a 19. stol. se tak v lokalitě Mrakšov nacházely tři obytné domy. 

Vývoj v počtu poddanských usedlostí a obytných domů v lokalitě Mrakšov podle údajů zapsaných v pozemkových knihách vyšebrodského kláštera:

K vývoji sídelní struktury po vzniku místních obcí nebyly prozatím zjištěny žádné podobnosti a při popisu této lokality je tak možné využít jen údaje z operátů sčítání, které jsou v podobnostech dostupné až v rámci samostatného čsl. státu. Pro předchozí sčítání dob Rakouské monarchie se operáty nedochovaly a dostupné jsou tak jen souhrnné údaje za celou sadu Kobylnice.  

Při prvním čsl. sčítání v roce 1921 tvořil kobylnickou místní část Mrakšov jediný dům, kterým byl samozřejmě samotný statek, v té době patřící Ernstu Haslingerovi. Zjištěno zde bylo celkem 22 obyvatel. Ve třech domácnostech zde žilo celkem 21 stálých obyvatel hlásících se k německé národnosti. Kromě domácnosti samotného vlastníka statku bydleli na statku rodiny Gotfrieda Sulzera a Antona Bierengera. Poslední, 22. osobou, která se v okamžik rozhodný pro sčítání na mrakšovském statku nacházela, byl jediný čechoslovák zjištěný v rámci celé obce Slupečná. K podrobnostem viz pozn. 2. Zajímavým zjištěným k uvedenému sčítání je i to, že mrakšovský vlastník Ernst Haslinger byl sčítacím komisařem a v jeho sčítacím obvodu byla celá obec Slupečná.

Při druhém meziválečném sčítání v roce 1930 již Mrakšov jako místní část kobylnické osady tvořily dva domy. Kromě samotného statku, který byl stále ve vlastnictví Ernsta Haslingera (obytný dům čp. 10), tvořil součást Mrakšova další dům, kterému bylo znovupřiděleno čp. 9. Ve třech rodinách (bytových stranách) (2 z nich na statku) bylo zjišttěno celkem 25 osob. Obdobně tomu potom bylo i v roce 1939.

Podle dostupných zdrojů byl mrakšovský statek prvděpodobně jedinou zemědělskou usedlostí na území historických lokalit obce, která byla po skončení druhé světové války podrobena národní správě. Jako národní správce mrakšovského velkostatku je v dobových pramenech uváděn Adolf Šílený. Statek se však nakonec nestal objektem individuálního přídělu v rámci zemědělského osidlování, ale obdobně jako podstatná většina všech usedlostí na území celé obce Slupečná se v roce 1946 stal součástí majetku převedeného Národním pozemkovým fondem do správy (užívání) Horského pastvinářského družstva pro okres Jindřichův Hradec, které si jako své sídlo vybralo nedalekou Přední Výtoň. Počátkem roku 1949 však byla HPD centrálně zrušena a mrakšovský statek se společně s ostatními zemědělskými usedlostmi a pozemky stal součástí majetkové podstaty svěřené nově zřízeným Československým státním statkům v rámci hospodářství Slupečná. Pod správou státních statků byl potom mrakšovský statek až do svého zaniku spojeného s napuštěním lipenské přehradní nádrže.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v Mrakšově podle oficiálních výsledků sčítání lidu.

Poznámky:

1) Slupečenský rybník, jinak příslušný mezi slupečenské nemovitosti, nebyl ještě součástí vrchnostenských přiznání tereziánského katastru. Že by poměrně velký rybník unikl pozornosti visitačních komisí kontrolujících obsah vrchnostenských přiznání a nebyl do této berní evidence zanesen je možné najisto vyloučit. Rybník tak musel být vyšebrodskou vrchnostenskou správou založen až poté, co byl tereziánský katastr sestaven i v jeho vrchnostenské části. Jeho vznik je tak možné datovat až po roce 1758. Současně nutno brát do úvahy, že hájence bylo přiděleno čp. 11, což s přihlédnutím k tomu, že druhá mrakšovská usedlost existující již koncem 17. století měla čp. 12, vede k jednoznačnému závěru, že hájenka jako taková musela existovat již při prvním přidení čísel popisných, tedy v letech 1770-1771.

2) K československé národnosti se v rámci sčítání přihlásil pražský rodák Lothar Chvojka (nar. 1857), lakýrník, který se v okažik rozhodný pro sčítání (půlnoc z 15. na 16. února 1921) zdržoval na mrakšovském statku Ernsta Haslingera. V jeho případě však není možné hovořit o obyvateli Kobylnice v pravém slova smyslu, neboť byl pouze v rozhodný okamžik na Mrakšově přítomen (v orig. něm označen jako Nachbleiber), a jak vyplývá ze zápisu ve sčítacím archu pro mrakšovský statek, na Mrakšov se dostal v průběhu svého vandru (v orig. něm. auf der Durchwandrung). Šlo tedy pouze o náhodně přítomného, který byl i přesto v souladu s instrukcemi pojat mezi přítomné osoby do sčítacích archů; obdobně jako tomu bylo u návštěv či hostů v penzionech či jiných ubytovacích zařízeních. Jak vyplývá ze zápisu, jeho domovskou obcí byla Nová Ves (Neudorf) v okrese Písek.

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.