OBEC V DOBĚ NORMALIZACE (70. A 80. LÉTA 20. STOLETÍ)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 16.10.2022)

xxx

Nová podniková rekreační střediska a ubytovací zařízení hotelového typu (obec od poloviny 70. let 20. století)

Podniková rekreační zařízení vznikala na území obce ve své podstatě od samého počátku procesu adaptace obce na střediskovou obec. Odmyslíme-li však podnikové chaty a chatky, které byly součástí kobylnické chtové osady, žádné významnější zařízení tohoto typu se ještě na přelomu 60. a 70. let 20. století nenacházelo resp. nebylo do té doby vystavěno, a pokud by se už dalo některé z těch existujících považovat za hromadné, šlo téměř výhradně o adaptované stavby různých ubytoven vzniklých ještě v době budování lipenského vodního díla, zejména v lokalitě lipenského sídliště. Jako příklad těchto podnikových rekreačních objektů možno uvést ubytovny podniků Motor Jikov, Jihočeské dřevařské závody či Koh-i-noor v jižní části sídliště nebo ubytovnu podniku Jihostroj Velešín ve východní části.

Omezené kapacity a zejména pak nedostatečná vybavenost a technický stav původních, prakticky dosluhujících objektů, pak byly limitujícími faktory při poskytování služeb i v segmentu "podnikové rekreace", ve kterém byly postem času nároky na kvalitu posyktovaných služeb čím dál tím vyšší a vyšší. Faktem je, že původní, zpravidla dřevěné či montované přízemní stavby, které v době budování Lipna sloužily jako ubytovny pro dělníky, nemohly již počátkem 70. let 20. století "konkurovat" nově vystavěným rekreačním objektům, které vznikaly v podstatě po celém břehu nového lipenského jezera. Nebylo tedy otázkou, zda budou původní "podnikové" objekty nahrazovány či doplňovány objekty novými a modernějšími, ale kdy a v jakém rozsahu se tak stane. Tyto otázky se samozřejmě týkaly hlavně větších podniků s větším počtem zaměstnanců, jejichž rekreační potřeby byly v rámci tzv. podnikové rekreace v nemalé míře uspokojovány právě cestou podnikových zařízení.

Jednotlivé podniky, které se k výstavbě nových rekreačních zařízení nakonec odhodlaly, zvolily v podstatě jeden ze dvou možných způsobů, jak k této výstavbě přistoupit. Některé zvolily cestu přestavby svých původních zařízení, jenž na území obce v té době již měly. Tímto způsobem tak vznikla zcela nová rekreační zařízení podniků Tesla a Jihokov v kobylnické chatové osadě, kterými byly nehrazeny původní podnikové chaty, a podniku Motor Jikov na lipenském sídlišti, které nahradilo původní rekreační zařízení vzniklé adaptací původní ubytovny. Většina podniků však šla cestou výstavby zcela nového ubytovacího zařízení, vystavěného zpravidla tzv. na zelené louce. Takto v obci vyrostlo nové rekreační zařízení Českých energetických závodů, které bylo vystavěno na části lesního pozemku v severovýchodní části lipenského sídliště, českobudějovického podniku Sfinx, které bylo vystavěno na louce v blízkosti hlavní silnice v jižní části Kobylnice, a doplnilo tak již existující chatovou základnu tohoto podniku, podniku Povodí Vltavy, které bylo vystavěno nad přehradou na základech původní třídírny štěrku, a jihočeského papírenského podniku JIP - Papírny Větřní, které vyrostlo v blízkosti odborářské zotavovny na lipenském sídlišti.

Ne všechny záměry k výstavbě vlastního podnikového zařízení ve však podařilo realizovat tak, aby byla výstavba dokončena ještě před změnou režimu koncem roku 1989. Typickým, a ve své podstatě jediným případem zahájené a (nikdy) nedokončené výstavby podnikového rekreačního zařízení je to, které mělo vyrůst v severní části slupečenské vsi na pozemkové parcele č. 381. Toto poměrně velké ubytovací zařízení, jehož investorem a budoucím provozovatelem bylo JZD Kardašova Řečice, se sice podařilo v hrubých rysech dokončit, do provozu však nikdy nebylo uvedeno, a poté, co v polistopadové éře několikrát změnilo svého vlastníka, pouze chátralo.

Co se týče ubytovacích zařízení hotelového typu, jedinými faktickými zástupci tohoto typu zařízení na území obce byly po celou dobu její novodobé historie , a to až do konce 80. let 20. století, pouze již zmiňovaná odborářská Zotavovna "Na Lipně" se svými dvěmi dislokovanými (podružnými) ubytovnami v domech čp. 35 a 36, a dva adaptované bytové domy typu T20, známé jako Hotel Lipno a Hotel Lipenka, které provozoval podnik Restaurace a jídelny Kaplice. Až v roce 1989 k nim přibylo nově postavené ubytovací zařízení Okresního podniku služeb, které bylo vystavěno v blízkosti hlavní silnice poblíž chatového tábora provozovaného tímto podnikem (ubytovací zařízení v pozdějších dobách známé jako Hotel Panorama).

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje. 

xxx

Chataři a chalupáři mimo osadu Kobylnice - vznik nových chatových oblastí (Plískov a Studené na přelomu 70. a 80. let 20. století a Slupečná na konci 80. let 20. století)

Základem "soukromé" chatové zástavby v rámci území obce se již na počátku 60. let 20. století stala osada Kobylnice, která byla k tomuto účelu také vyčleněna. Na stavby evidované jako rekreační objekt v osobním užívání však v polovině 70. let 20. stol. narážíme již napříč celým územím tehdejší obce. Se stavbami tohoto typu jsou totiž v této době spojovány také osada Slupečná, jakož i osada Lipno (nad Vltavou). V případě těchto dvou lokalit se však téměř výhradně jednalo o pozůstatky původní zástavby, postupně adaptované na rekreační účely. Tedy alespoň, co se Slupečné týká. Slupečenské, původně obytné domy, byly po výstavbě nových bytovek Státními statky jako nepotřebné uvolněny a prostupně převedeny do osobního užívání. Některé z nich však měly Státní statky částečně v užívání ještě v roce 1967. Novostavby soukromých rekreačních chat se potom těchto lokalitách nacházely pouze sporadicky. 

Stále větší poptávka po volných místech za účelem výstavby soukromých rekreačních chat (rozuměj chat v osobnáím užívání), spojená s několikerou stavební uzávěrou pro chatovou osadu Kobylnice, vedla v polovině 70. let 20. století nakonec k tomu, že příslušnými orgány státní správy byla vedle Kobylnice postupně uvolňována další místa (další pozemky), kde bylo žadatelům umožněno vlastní rekreační chatu postavit. Jako místa, která se v této souvislosti ze státního, převážně zemědělského fondu zpočátku vyčleňovala, byly lokace původních selských statků a zemědělských usedlostí, na kterých se tou dobou nacházela již jen zarostlá zbořeniště původních staveb, v lepším případě pak rumiště. V naprosté většině případů se jednalo o odlehlá a špatně dostupná místa (rozuměj pro běžné dopravní prostředky) bez jakékoliv využitelné infrastruktury. Ani tento fakt však žadatele v jejich záměru nedokázal odradit.

V rámci obce Lipno nad Vltavou byly těmito novými lokacemi bývalá slupečenská místní část Na Pastvině, resp. konkrétně místo po původních samotách U Zikmundů a U Draxlerů, a především pak místa po původní zástavbě v té době již zaniklých osadách Plískov a Studené. S ohledem na lokace původní zástavby v uvedených místech tak bylo pro účely výstavby soukormých rekreačních chat vyčleněno celkem pět, relativně samostatných stavebních míst. Jedno z nich se nacházelo přímo v osadě Slupečná (a to již zmiňovaná lokalita Na Pastvině), dvě potom v osadě Plískov a dvě v osadě Studené. V případě Plískova se jednalo jednak o lokaci původního selského statku čp. 1 s chalupou čp. 7, kterou nově tvořil pozemek parc. č. 333, a jednak o lokaci původního selského statku čp. 2 s chalupou čp. 3, kterou nově tvořil pozemek parc. č. 335. V lokalitě bývalé osady Studené to potom byla jednak lokace původního selského statku čp. 3, kterou nivě tvořil pozemek parc. č. 287, a jednak lokace původního statku čp. 2, který nově tvořil pozemek parc. č. 302.  Zda nebyl o další místo nacházející se v osadě Studené (tedy o lokaci původního selského statku s čp. 1) zájem, anebo zda toto místo nebylo pro výstavbu rekreačních chat vůbec vyčleněno přesto, že splňovalo všechna uvedená kriteria, není zřejmé.

Povolení k výstavbě prvních rekreačních chat v nově vymezených lokalitách byla vydána již v roce 1974, přičemž toto se týkalo osady Plískov a původní lokace chalupy čp. 3 (východní část pozemku parc. č. 335). Poměrně záhy byla vydána povolení pro výstavbu nových rekreačních chat také v lokaci původního statku čp. 1 (rok 1975) a chalupy čp. 7 (rok 1976), (obě lokalce byly součástí pozemku parc. č. 333). V roce 1978 potom byla vydána povolení zastavět i zbývající, západní část pozemku parc. č. 335, což byla lokace původního statku čp. 2. Nové plískovské chaty byly uváděny do užívání počátkem 80. let 20. století v závislosti na tom, jak se je dařilo jednotlivým stavebníkům dokončovat.

K výstavbě nových rekreačních chat v osadě Slupečná v původní lokalitě Na Pastvině se dá říci, že tato probíhala v podstatě paralelně s výstavbou prvních chat v Plískově. První ze dvou chat, které se zde nakonec podařilo zájemcům o vlastní chatu vystavět, byla totiž povolena již v roce 1975 a dokončit se ji podařilo o dva roky později. Druhá chata s povolením z roku 1978 potom byla na louce nad slupečenskou vsí (dnes lokalita známá jako U Vodojemu) dokončena v roce 1981. Nutno ovšem zmínit, že svým způsobem se tato druhá chata vymykala všem tehdejším pravidlům, neboť u ní jako u jediné byla její výstavba povolena a provedena na místě, které v minulosti nebylo nikdy zastavěno.

Pro původní osadu Studené byl v uvedeném směru klíčovým až rok 1980, neboť v tomto roce získali povolení k výstavbě nové rekreační chaty celkem čtyři stavebníci, kteří tak mohli realizovat své sny o vlastní chatě v lokaci původního selského statku čp. 3, nově tvořící pozemek parc. č. 287. O rok později se potom podařilo povolení k výstavbě získat i pro výstavbu prvních chat v lokaci původního statku čp. 2 (pozemek parc. č. 302).

Aby byl výčet nově vystavěných rekreačních chat, které se nenacházely v chatové osadě Kobylnice, úplný, nelze opomenout lokalitu Kaliště, dnes známou jako Alpská vyhlídka. Zde byl scénář vzniku nových rekreačích chat naprosto totožný s lokalitami Plískov a Studené. Tedy s jedním jediným rozdílem. Státní organizací, která uvolnila zbořeniště původní zástavby k výstavbě soukromých rekreačních objektů zde nebyly Státní statky, ale Státní lesy. Kdy přesně zde byla první chata (současné č.e. 63 na pozemku parc. č. 777) vystavěna není prozatím přesně zjištěno, ale najisto k tomu došlo mezi léty 1967 a 1975.

Tak či onak, výstavba nových rekreačních chat v původních osadách Plískov a Studené z konce 70. a počátku 80. let 20. století se stala základem pro vznik zcela nové chatové osady na území obce Lipno nad Vltavou, v současnosti charakterizované jako sídelní celek Plískov-Studené.

V průběhu první poloviny 80. let 20. století potom byla postupně povolována výstavba dalších rekreačních chat. A to nejen v rámci již vymezených lokací původní zástavby. Nově byla výstavba soukormých rekreačních chat povolována také v lokalitě Na Stokách (pozemek parc. č. 296), nacházejíící se mezi Plískovem a Studeným, a navíc také v rámci již existující chatové osady Plískov také na nově vyčleněném pozemku parc. č. 332. Obě dvě nové stavební plochy byly tehdy ve správě Státních lesů, a jak vyplývá z tvrzení některých pamětníků výstavby v osadách Plískov a Studené, v obou případech se jednalo o tzv. prominentní místa, na která nebylo možné v době, kdy oni žádali o přidělení pozemku, ani pomyslet.

S výstavbou drobných rekreačních objektů (rekreačních chat a domků) v osobním užívání je potom obce Lipno nad Vltavou spojována i v dalších letech, když tyto stavby vyrůstaly ve své podstatě v průběhu celých 80. let 20. století. Mimo kobylnickou chatovou osadu a plískovecko-studeneckou chatovou oblast (a to včetně Kaliště) se však tato výstavba vesměs dotýkala pouze lokality původní vsi Slupečná a jejích perferií. K původním chalupám a dvěma rekreačních chatám v lokalitě Na Pastvině však v průběhu 80. let přibylo jen několik málo nových rekreačních objektů. Tyto novostavby soukromých rekreačních chat byly v rámci Slupečné soustředěny do dvou míst, kterými byla jednak lokalita Na Pastvině (dnes U Vodojemu) a lokalita v centrální části slupečenské vsi v prostoru křižovatky cest vedoucích ze Slupečné na Lipno a na Kramolín (lokalita Na Rozcestí). I přes pozvolný nárůst počtu rekreačních objektů si však Slupečná i nadále udržovala svůj ráz zemědělského centra obce, neboť z hlediska urbanistického dominovalo této části obce i nadále hospodářské jádro Státních statků.

Změna v charakteru slupečenské vsi přišla až koncem 80. let 20. století, když bylo rozhodnuto mj. o tom, že v centru vsi bude Státními statky uvolněn další nepotřebný pozemek pro výstavbu dvaceti rekreačních chat (tedy spíše rekreačních domků). Tímto pozemkem byla více něž hektarová parcela č.134 v blízkosti slupečenské nádrže ležící mezi tokem Slupečného potoka a cestou vedoucí do centra obce. První stavební povolení pro výstavbu soukormých rekreačních domků v této nové lokalitě byla vydána v roce 1988 a jejich výstavba započala prakticky ihned. 

Nové stavby pro motoristy (70. a 80. léta 20. století)

xxx

Na přípravě textu se pracuje. Zde bude přehled staveb sloužících motoristům a informace k výstavbě řadových garáží v prostoru u lipenské teplárny (kotelny) a k výstavbě svépomocné dílny MO SVAZARMu ve stejné lokalitě.

xxx

Bytová politika státu - rodinné a bytové domy v obci (70. a 80. léta 20. století)

Na dlouhou dobu poslední výstavbou v předlistopadové éře, jejímž účelem bylo zajištění bytových potřeb obyvatel obce, byla výstavba tří nových bytovek v osadě Slupečná provedená na počátku 60. let 20. století Státními statky. V průběhu 60. a 70. let 20. století se sice podařilo bytový fond na území obce nepatrně rozšířit, vždy se však jednalo o pokračující adaptaci již existující zástavby a nikdy se nejdnalo o výstavbu nových objektů, jejichž hlavním účelem by bylo bydlení. V tomto směru nutno zmínit především adaptaci prostorů bývalé posádkové ošetřovny PS útvaru v domě čp. 1 na lipenském sídlišti, které byly pro potřeby tehdejší bytové správy uvolněny poté, co byla v roce 1967 (?) dokončena nová ošetřovna v areálu útvaru PS, anebo přestavbu bývalé slupečenské školy (dům čp. 24 ve Slupečné), při které na přelomu roku 1969 a 1970 vznikly čtyři zcela nové bytové jednotky Státních statků přímo ve Slupečné. Žádné nové byty však na území obce nevznikly, a když už ano, vždy se jednalo o tzv. správcovské byty v nově postavených podnikových rekreačních střediscích.

Jistý náznak změny přišel až v polovině 80. let 20. století. A to když byl v souvislosti s pokynem ústředních orgánů státní správy, iniciovaným požadavkem tehdejšího Ministerstva vnitra, vyčleněn na lipenském sídlišti v jeho severovýchodní části (východně od bytového domu čp. 7) pozemek pro výstavbu nových bytových domů s 24 bytovými jednotkami pro potřeby Ministerstva vnitra, především pak v obci žijících a působících příslušníků Pohraniční stráže. Tento nový pozemek, vzniklý přesně podle požadavku projekční firmy Strojprojekt (pozemek parc. č. 509/9 o výměře 7.341 m2), byl dokonce v průběhu roku 1986 odlesněn a byl tak připraven pro plánovanou výstavbu. K její realizaci však, a to také díky změně politicko společenských poměrů, nikdy nedošlo.

Hromadná výstavba bytových jednotek tak v průběhu 60. - 80. let obec zcela minula, neboť k ní zkrátka nebyl důvod, resp. nebyl zde žádný veřejný (politický) zájem k tomu, aby se tehdejší obec rozvíjela i po stránce residenční. Tomuto faktu pak odpovídal i přístup orgánů státní správy v oblasti vlastního, rodinného bydlení. V tomto směru přitom tehdejší obec Lipno nad Vltavou nebyla žádnou výjimkou z tehdy platných trendů soukromé výstavby spočívajících mj. v tom, že vlastní dům jako forma občanského bydlení byla zcela mimo veřejný zájem, který se tou dobou soustřeďoval především na rychlou a hromadnou výstavbu bytů (což se ovšem obce netýkalo), když vlastní (rodinný) dům byl i nadále považován za přežitek buržoazie. A když už se někde přeci jen podařilo rodinnou výstavbu prosadit a realizovat, preferovány byly především řadové nebo jiné formy hromadné výstavby rodinných domů, zejména pak družstevní výstavba.

V obecních výkazech z poloviny 70. let 20. století sice v rámci celé tehdejší obce nalezneme záznamy k celkem 12 domům, které byly vykazovány jako rodinný domek, svým původem se však ve všech případech, obdobně jako u původních rekreačních chat v osobním užívání, jednalo o součást původní (historické) zástavby, která nebyla zničena, ale byla zachována i po dokončení vodního díla, a která sloužila k trvalému bydlení obyvatelů obce. Naprostá většina těchto domů se přitom nacházela v osadě Slupečná, když pro samotné Lipno nad Vltavou coby část obce to byly pouhé 3 takovéto domy; a to navíc 2 z nich byly původně příslušné pod obec Loučovice, neboť se nacházely v lokalitě Waldl, připojené k lipenské obci počátkem 60. let 20. století. Pro osadu Kobylnice potom žádný takový dům evidován nebyl.

I přes četné žádosti o přidělení pozemku za účelem výstavby rodinného domu se stav na úseku rodinného bydlení v obci nijak podstatně neměnil ani v průběu 70. let 20. století. Radikální změnou v tomto směru tak bylo až rozhnodnutí komise výstavby tehdejšího MNV, která počátkem 80. let 20. století vyčlenila pro účely výstavby rodinných domů pozemek v severní části Lipna nad Vltavou (pozemek parc. č. 75/1), na kterém měly vzniknout parcely pro 16 řadových rodinných domů. První zmínky k řešení otázky řadové výstavby pocházejí z roku 1984, přičemž v roce 1985 již byla dokončena projektová dokumentace pro výstavbu ZTV pro vybranou lokalitu. V roce 1986 se tehdejšímu MNV podařilo vymezený pozemek parc. č. 75/1 získat od tehdejšího podniku RaJ Kaplice, a zahájení výstavby řadových domů v lokalitě známé jako Na Zadlužilce tak již fakticky nic nebránilo. S výstavbou prvních domů potom bylo započato v roce 1988.

Řadová výstavba měla v duchu tehdejší bytové politiky jednoznačně prioritu. Ani to však nezabránilo tomu, že i přes všemožné překážky se ve druhé polovině 80. let 20. století podařilo několika štastlivcům získat povolení také k výstavbě samostatně stojících rodinných domů. Jejich výstavba však nebyla zdaleka tak významná, jako výstavba řadových domů v lokalitě Na Zadlužilce, neboť toto se fakticky týkalo pouze čtyř domů.  

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje. Zde bude uveden výčet samostatně stojícíh rodinných domů na území obce, k jejichž výstavbě se podařilo získat povolení ve druhé polovině 80. let 20. století. Bude zde zmíněna také příprava další lokality pro výstavbu rodinných domů z konce 80. let 20. století.

Zahrádkářské a chovatelské kolonie (počátek 80. let 20. století)

Ani obci Lipno nad Vltavou se počátkem 80. let 20. století nevyhnul "módní" trend v drobné individuální výstavbě v podobě výstavby zahradních domků různého druhu, jejichž výstavbou byly velice často "legální" cestou obcházena tehdejší omezení spojená s výstavbou prostých rekreačních objektů (chat). V této době, kdy již byly ve své podstatě veškeré plochy vymezené pro výstavbu rekreačních chat (nejen) v obci zastavěny a kdy se díky poměrně přísným pravidlům při ochraně půdního a lesního fondu čím dál tím hůře nějaké "volné" pozemky pro výstavbu klasických rekreačních chat hledaly, začaly napříč celou republikou v poměrně hojném počtu vznikat nové zahrádkářské kolonie, jejichž "hlavním" účelem samozřejě bylo "obdělávání" zemědělské půdy. Pod "zástěrkou" drobné zemědělské výroby se pak dařilo získat pozemky, na nichž byla umožněna i výstavba drobných zahradních domků, jejichž výstavbou byl nezřídka realizován původní záměr vedoicí k zisku "druhého domova" sloužícího k rekreaci a odpočinku.

Místní organizace (zkr. MO) zahrádkářského svazu byla v obci ustanovena v polovině roku 1982. Původně vybraný pozemek, na kterém by chtěli lipenští zahrádkáři v budoucnu realizovat své pěstitelské záměry, byl však v té době vyhrazen k jiným účelům (podle kroniky k výstavbě blíže nespecifikovaného rekreačního zařízení), proto bylo nutné najít pozemek jiný. Tento byl následně komisí výstavby lipenského MNV nalezen a pro potřeby zahrádkářů také vyčleněn, a počátkem roku 1983 se zde započalo s výstavbou nové zahrádkářské kolonie. Vymezené pozemky se nacházely v prostoru louky pod cestou vedoucí na Dvorečnou v blízkosti tehdejšího rekreačního střediska Střední ekonomické školy České Budějovice. Tato zahrádkářská kolonie, někdy označovaná jako zahrádkářská kolonie č. 1, se rozrůstala jen pozvolna. V roce 1985, kdy se zde začínalo s výstavbou prvních pěti zahradních domlů již v rámci další části této kolonie, označované také jako kolonie č. 2, v původní kolonii č. 1 nebyly první zahradní domky ještě zcela dokončené (kronika uvádí, že v tomto roce zde bylo rozestavěno celkem 15 zahradních domků). V roce 1985 byla navíc v obci založena i MO drobných chovatelů, jejichž členové přišly s obdobnými požadavky, jako zahrádkáři. Na základě jednání jim byly nakonec vyčleněny pozemky v blízkosti domu čp. 29 (pozemky parc. č. 540 a 541), na kterých následně začali chovatelé s výstavbou svých "drobných hospodářství", jejichž součástí byly taktéž zahradní domky různého druhu, které, obdobně jako u zahrádkářů, umožňovaly přechodné přebývání.

Aktivitami obou zájmových sdružení z poloviny a z konce 80. let 20. století byly položeny základy pro obě dvě zahrádkářské kolonie, které se v pozdějších dobách staly pomyslnou dominantou nejvýchodnějších částí území celé obce.

xxx

Použité zdroje a literatura:

Na přípravě dalšího textu se aktuálně pracuje.