NOVÉ DOMKY (Neuhäusel)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 22.4.2022)

Současná lokalita Nové Domky je součástí soudobé obce Loučovice v rámci jejího katastrálního území Kapličky. Jako historickou lokalitu současné obce Lipno nad Vltavou v širším slova smyslu však můžeme označit tu její původní (historickou) část, která byla po vybudování lipenské přehrady zatopena vodami přehradní nádrže, a následně katastrálně připojena právě k lipenské obci. Výstavbě lipenské přehrady přitom musela ustoupit především nejstarší část celé bývalé vsi nacházející se v blízkosti původního řečiště řeky Vltavy na jejím pravém břehu řeky při severním úpatí vrchu Haberk (něm. Haberg) a Mědvědího vrchu (něm. Bärensteinwand). Jádro území, které se následně stalo formálně součástí soudobé lipenské obce je od centra vzdáleno cca 1,5 km jihozápadním směrem a nachází se v nadmořské výšce 710 m n.m. (tedy 15 metrů pod hladinou jezera při jeho maximálním vzdutí). Celá osada, v minulosti téměř výhradně tvořená usedlostmi tzv. domkářů, byla sice po poválečném vysídlení původních obyvatel částečně znovu osídlena, výstavba lipenské přehrady a následný vznik hraničního pásma však do těchto míst přinesly téměř absolutní zánik trvalého osídlení. Domy, které nebyly zatopeny nebo zbourány, se z větší části staly pouze objekty k rekreaci, přičemž téměř výhradní rekreační charakter si celá lokalita zachovala do současné doby; a to i díky nově vystavěným rekreačním objektům na místech, kde stávaly původní chalupy. Pokud bychom tedy optikou klasifikace CZ_RETRO hodnotily lokalitu jako celek, nepochybně by byla zařazena mezi tzv. torzální sídla resp. torzální sídla druhotně převrstvená indoviduální rekreační zástavbou. Pokud však ve stejném duchu budeme posuzovat pouze tu její část, která tvoří součást historických lokalit obce Lipno nad Vltavou, s ohledem na totální zatopení vodami lipenské přehradní nádrže půjde o sídlo zcela zaniklé.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

Počátky osídlení a první písemné zmínky o lokalitě v pozdějších dobách označované jako Neuhäusel je možné datovat na konec 17. století. Rokem 1690 jsou totiž datovány zápisy do nově založené dominikální pozemkové knihy vyšebrodských Cisterciáků, které dokládají předchozí prodej prvních dominikálních pozemků poddaným za účelem výstavby chalup na břehu řeky Vltavy poblíž brodu naproti vsi Slupečná. Nově vzniklá ves je však v této době označována ještě jako Neudörfl (dříve též Neuderfl), a v rámci vyšebrodského klášterního velkostatku je její správa svěřena pod nově vzniklé rychtářství, pod jehož správu patřily i dominikalisté v nedalekých Loučovicích (něm. Khüenberg). Ještě před zavedením nových pozemkových knih v roce 1777 se potom objevuje alternativní označení pro ves i celé rychtářství - Neuheusl. Pod tímto rychtářstvím jsou potom záležitosti původních dominikalistů, jakož i nově usedlých poddaných, spravovány až do konce feudálního zřízení. Klášterní velkostatek Vyšší Brod byl přitom jediným patrimoniálním vlastníkem a správcem, se kterým je celá ves v historických pramenech spojována. 

Při formování nového obecního zřízení a vzniku místních obcí v polovině 19. století je ves Nové Domky se všemi svými usedlostmi a domy jako osada podřazena pod místní obec Schönfelden, pod kterou potom patřila nepřetržitě až do roku 1950. V tomto roce je z rozhodnutí ministertva vnitra celá původní obec Schönfelden formálně přejmenována na Kapličky, pod kterou spadala osada Nové Domky až do zániku této obce a připojení celého jejího katastru k obci Loučovice. Po napuštění lipenské přehradní nádrže je potom ta část původní osady, která byla zatopena, přiřazena pod katastr obce Lipno nad Vltavou.

Samotná ves nebyla v rámci obecního zřízení jako osada nikdy nijak členěna a jako osada vždy tvořila jeden jdiný sídelní celek. Ralativně samostatnou částí osady však v minulosti byla bývalá vorařská louka zvaná Lippnerschwebe (Lipenský zdvih), v jejíž blízkosti byla počátkem 20. století vystavěna stejnojmenná koncová železniční stanice. Tato část osady Nové Domky tvoří samostatnou historickou lokalitu obce.

Kdy přesně došlo ke změně v názvu původní vsi z Neudörfl na Neuhäusel a co bylo důvoem k této změně není jisté. Podle zápisů do chronologicky vedených matričních knih farního úřadu v Kapličkách, ke kterému byla ves v minulosti tzv. přifařena, bylo názvu Neuhäusel poprvé užito v roce 1710, přičemž na počátku 20. let 18. století je tento název užíván již pravidelně a téměř výhradně. Etymologie obou názvů je celkem jednoznačná. Z hlediska vývoje názvu je potom zajímavé to, že usedlí v lokalitě byli označováni jako tzv. "novodomkáři" (v orig. něm. die Neuhäusler) již v dobách, kdy se k označení jejich vsi užíval téměř výhradně původní název.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

V roce 1690 byly do vyšebrodské dominikální pozemkové knihy provedeny zápisy k prvním pozemkům v lokalitě Neudörffl. Podle těchto zápisů byly se souhlasem vyšebrodské vrchosti "prodány" první, původně panské pozemky (v orig. něm. "Herrschaftlich grundt") nacházející se v blízkosti slupečenského brodu přes řeku Vltavu (v orig. něm. "an der Muldau bei der Lupetschiner durchfurthe") celkem osmi poddaným za účelem výstavby chalupy na "zakoupených" pozemcích. Velikost těchto pozemků byla něco málo přes jedno jitro (1 Morgen, zkr. Mg), pouze jeden z nich byl cca dvakrát větší. Nově usedlými "novoveskými" chalupníky se podle těchto zápisů stali Thomas Dübolt, Blaßius Stoÿber, Franz Haßlinger, Christoph Woßer, Paul Stürzl, Thomas Kramer, Erasmus Mörxbaur a Samuel Stiepane. Prodeje samotné však proběhly ještě před jejich zápisem, najisto nejpozději v roce 1689. Nově vystavěné chalupy přitom položily základ pro zcela nové sídlo pod správou vyšebrodského kláštera, které je jako Neudörffl vykazováno již před rokem 1690.

Dalším evidovaným novoveským chalupníkem se v roce 1696 stal Lozentz Stindler, který v tomto roce zakoupil již hotovou chalupu (v orig. něm. in Neuderffl erbautes Haußl) vystavěnou na gruntovních pozemcích slupečenského sedláka Schnaudera. Kdy přesně a z jakého důvodu byla tato chalupa předtím vystavěna není prozatím zjištěno. 

Desátým chalupníkem, k němuž se objevují v pozemkových knihách vyšebrodského kláštera záznamy, je Frantz Woÿsetschlöger, který v roce 1746 kupuje novodomskou chalupu s přilehlým polem, která patří sedláku Matthiasi Prieschlovi. Vzhledem k tomu, že se jednalo o chalupu, která do majetku jmenovaného sedláka znovu připadla poté, co zemřeli její předchozí držitelé, kteří ji měli zakoupenu tzv. na dva životy (Philliph a Maria Frantz Woÿsetschlögerovi), je jisté, že na gruntovních pozemcích patřících k usedlosti sedláka M. Prieschla z Lipové (něm. Lindberg) byla vystavěna mnohem dříve. Kdy přesně a z jakého důvodu byla tato chalupa předtím vystavěna není sice prozatím zjištěno, lze však předpokládat, že do mohlo být již koncem 17. století.

Všech deset dosud zmiňovaných chalup je pro ves Nové Domky evidováno i v roce 1777 v okamžiku, kdy jsou vyšebrodskou vrchnostenskou kanceláří zakládány zbrusu nové pozemkové knihy. Tou dobou již mají všechny chylupy přiděleno i své číslo popisné zanesené také do pozemkových knih (číslo 1 až 10), což při komparaci s mapovmi podklady stabilního katastru (zde míněno zejména tzv. indikační skicy) usnadňuje identifikaci polohy místa, kde byly jednotlivé chalupy v rámci vsi fakticky vystavěny; viz též pozn. 1.

V roce 1826 se v celé vsi nacházelo již 15 obytných domů. Kromě púvodních deseti chalup, panské hájenky s č.p. 14 vystavěné na stráni na okraji Loučovického lesa (něm. Kienbergerwald), dvou chalup vystavěných na svahu Medvědího vrchu (chalupa s č.p. 11 patřící Mathiasi Lagingerovi a chalupa s č. 12 patřící Jakobu Michelböckovi) a chalupy s č.p. 15 patřící Simonu Woisetschlägerovi, která byla vystavěna při samé hranici se vsí Lipová (něm. Lindberg) v místech nazývaných také jako U Šimona (něm. Simon) nebo jen Šimonova chalupa (něm. Simonshäusel) (dnes místo známé jako Na Generálce nebo jen Generálka), byla mezi nově evidovanými domy i chalupa s č.p. 13, vystavěná cca 800 metrů proti proudu řeky Vltavy na jejím břehu na gruntovních pozemcích patřících Kasparu Hehenbergerovi ze vsi Lipová (Lindberg č.p. 8).

Vývoj v počtu usedlostí a obytných domů v Nových Domkách podle údajů zapsaných v evidenčních knihách vyšebrodského kláštera a místopisných sbornících:

Také ve 2. pol. 19. století dochází k pozvolnému, více méně náhodnému a nesystematickému, rozrůstání vsi, přičemž pozemky získávají noví chalupníci zejména od sedláků usedlých na druhém břehu řeky Vltavy, kteří postupně prodávají části svých pozemků zájemcům o osídlení pravého břehu. Prvním z těchto sedláků je lipenský Wenzl Stoiber, který v roce 1852 prodává část svých, původně jiterních pozemků za řekou, Jakobu Donabauerovi, a stojí tak u počátku výstavby nové novodomské chalupy č.p. 16. Dalšimi nově usedlými domkáři (chalupníky) jsou Andreas Pinner (1854, chalupa č.p. 17), Wenzl Schibani (1865, chalupa č.p. 19), Franz Wagner (1867, chalupa č.p 20) a Maria Stadler (1865, chalupa č.p. 21). Když jsou původní pozemkové knihy kolem roku 1880 uzavírány, obsahují zápisy k celkem devatenácti chalupám v držení soukromých osob. Zbylé dva domy přitom byly již zmiňovaná panská hájenka (č.p. 14) a nově vystavěný panská chalupa sloužící k bydlení panských lesních dělníků (nová chalupa s č.p. 18).

V průběhu konce 19. století jsou v rámci osady Nové Domky vystavěny další čtyři chalupy a při jejich sčítání v roce 1900 tak dosahuje jejich počet 25. Do vývoje v sídlení struktuře osady se tou dobou již promítá fakt, že byla vystavěna loučovická a svatoprokopská továrna a že došlo k výstavbě pravobřežní okresní silnice spojující městečko Frymburk s městem Vyšší Brod, v roce 1911 doplněné o nově vybudovanou železnici s koncovou stanicí Lipenský zdvih (v orig. něm. Lippnerschwebe) právě v blízkosti osady. Uvedenému rozvoji v okolí odpovídá i demografická struktura obyvatelstva v osadě. Podle prvního československého sčítání lidu tvořilo v roce 1921 osadu Nové Domky již celkem 32 obytných domů, ve kterých žilo celkem 43 domácností čítající 221 členů. Většina ekonomicky aktivních obyvatel byla zaměstnána v některém z papírenských provozů v nedalekých Loučovicích. Mezi obyvateli osady však logicky byli také pracovníci Vyšebrodské lesní správy, úředníci vyšebrodské okresní správy, zemědělští námezdní dělníci a pomocná síla. Drážní domek s čp. 30 potom obýval Simon Pangerl, zaměstananec místní dráhy, s rodinou. Ve stejném duchu lze potom vývoj v sídlení struktuře hdnotit i v dalších letech. 

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v osadě Nové Domky podle oficiálních výsledků sčítání lidu. 

K údajům z předchozích let viz pozn. 2.

Poznámky:

1) Všech deset původních novodomských chalup bylo vystavěno v budoucí zátopové oblasti, tedy v rámci historických lokalit obce Lipno nad Vltavou.

2) Místopisné sborníky charakterizují ves Nové Domky co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Neuhausel - 10 domů; Sommer, 1841 - Neuhäusel - ves o 15 domech se 116 obyvateli; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Neuhäusel - 15 domů a 119 obyvatel.

3) Zajímavostí týkající se historického místopisu dané lokality je fakt, že obec Schönfelden nikdy neměla svůj úředně uznaný český ekvivalent a po celou dobu své existence, a to i v dobách první čsl. republiky až do změnu názvu na Kapličky v roce 1950, měla pouze své německé jméno. Když bylo v roce 1950 rozhodnuto o změně názvu obce na Kapličky, tak byl sice pro ves Schönfelden přijat český název Krásná Pole, ale v té době již tento název nesla jen tato ves jako osada obce Kapličky, nikoli celá obec. Jen pro úplnost se sluší dodat, že obdobně jako ves a osada Schönfelden na tom byly i další osady (vsi) v rámci uvedené obce, a to Hřbítek (až do roku 1950 mající jediný úředně uznaný název Hundsruck), Lipová (Lindberg), Mlýnská (Mühldorf) a Hvězda (Stern).

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.