ŠKOLA VE SLUPEČNÉ DO ROKU 1939

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 15.10.2021)

Historii školy a školství ve Slupečná a posléze v Lipně se poměrně obsáhle věnuje kniha Vicky Neubauerové "Lipno nad Vltavou, významná výročí v obci" z roku 2009. Při popisu původní slupečenské školy se však dotýká pouze poválečného období počínaje rokem 1951. Dostupné záznamy o škole ve Slupečné jsou však mnohem starší, neboť slupečenská škola byla založena již v polovině 19. století. A zmínky o organizování výuky na Slupečné jsou ještě o něco starší.

K počátkům organizování výuky

První zmínky o organizování výuky ve vsi Slupečná jsou datovány na počátek 19. století a jsou spojovány s provozováním tzv. pokoutní školy (něm. Art von Winkelschule nebo též jen Winkelschule). Tento způsob hromadné výuky dětí sice odporoval výslovnému zákazu stanovenému v dvorském nařízení z roku 1783, nicméně v odlehlých místech vesnckého typu to byl ve své podstatě jediný možný způsob, jak dětem zajistit alespoň to nejzákladnější vzdělání ve smyslu základů čtení, psaní a počítání. I proto byl tento způsob hromadné výuky příslušnými úřady vesměs tolerován resp. trpěn, a v této souvislosti se u pokoutních škol občas setkáváme i s jejich alternativním označením jako školy "trpěné".

Pokoutní výuka spočívala, zjednodušeně řečeno, v tom, že se vyučovalo tam, kde se zrovna dalo a kde se v tu danou chvíli našlo nějaké to volné místo či kout (něm. Winkel). Vyučování se tak nezřídka stěhovalo z místa na místo, a to i s poměrně značnou frekvencí. Ve vztahu ke Slupečné jsou přitom v souvislosti s provozem pokoutní školy zmiňovány různé selské místnosti (něm. Bauerstuben) nebo dokonce i pazderny (něm. Haarstuben). Výuka bývala zajišťována tzv. pokoutními učiteli, nezřídka i potulnými (něm. vagierende Lehrer), kterými podle Petra Dolzera byli nejčastěji vysloužilí vojáci (něm. ausgedinte Soldaten).

Z popisu škol pod patronátem vyšebrodského kláštera podaného Dr. Schmidtem se dozvídáme v podstatě jediné konkrétní jméno pokoutního učitele, který vyučoval ve vsi Slupečná. V roce 1803 jím byl jistý Johann Wikho, když s ohledem na původ a kontext podané informace lze oprávněně předpokládat, že jmenovaný byl nějakým způsobem spojen právě se samotným klášterem, pod jehož patrimoniální správu v té době ještě celá slupečesnká rychta patřila.

Z popisu podaného Dr. Schmidtem se navíc dozvídáme, že žáky ve slupečenské pokoutní škole nebyly pouze děti ze samotné vsi Slupečné (a nepochybě i z okolních vsí jako Lipno, Kobylnice, Studené a Plískov), ale i ze vsi Nové Domky. Jak totiž Dr. Schmidt uvádí, 19.2.1803 byl učiteli v Kapličkách, pod které jinak ves Nové Domky školou spádově patřily (v orig. něm. eingeschult nach Kapellen), udělen zákaz vyučovat, a novodomské děti tak musely po nějakou dobu navštěvovat právě slupečenskou pokoutní školu.

Když byla v roce 1825 ve Frymburku otevřena druhá třída tamní školy, byly všechny ke Frymburku přifařené vesnice z rozhodnutí příslušných úřadů tzv. "přiškoleny" (něm. eigeschult) taktéž do Frymburka. Jakým způsobem to ovlinilo "nelegální" výuku ve Slupečné není sice zřejmé, ale jak vyplývá z dochovaných zápisů, pokoutní škola v Moravici, která taktéž patřila pod frymburkou faru a školu, pokračovala ve své činnosti dál. Je tedy pravděpodobné, že i ve Slupečné se tento způsob aplikoval dále. V roce 1834 žádala obec Slupečná (rozuměj obec ve smyslu obecní společenstva) o přidělení jednoho vlastního učitele, ovšem bez úspěchu. Co bylo důvodem, že této žádosti nebylo vyhověno, není zřejmé. 

V roce 1838 byl nakonec Slupečné příslušnou Konzistoří (něm. Konsistorium) povolen jeden vlastní učitel a ve vsi mohla být zřízena pobočka frymburské farní školy v podobě tzv. pomocné školní stanice (v orig. něm. exponierte Schulgehilfenstation). Současně s tímto rozhodnutím byl vydán příkaz k okamžitému uzavření pokoutní školy v Moravici, a bylo nařízeno, že ves Moravice bude tzv. přiškolena právě ke školní pobočce ve Slupečné. S odkazem na uvedený zákaz, který se týkal pouze vsi Moravice, lze usuzovat, že v tomto roce již pokoutní výuka nebyla ve Slupečné provozována a že slupečenské děti "řádně" docházely do určené školy ve Frymburku.

Pobočka frymburské farní školy

Pobočka frymburské farní školy, v odborné literatuře nazývaná jako filiální škola (v něm. psané literatuře též jako Filialschule nebo Expositurschule), byle ve Slupečné fakticky zřízena v roce 1840 (některé prameny uvádějí až rok 1842), a to za značného přispění fyrmburského faráře Jordana Stegera. Patronát nad touto školou převzala obec Slupečná. Jako přiškolené vsi jsou uváděny Slupečná, Kobylnice, Lipno, Moravice a Plískov. S ohledem na vývoj v dalších letech je tedy zřejmé, že děti ze Studeného i nadále docházely do školy ve Frymburku.

Foissner v souvislosti se zřízením školy ve Slupečné uvádí, že slupečenská filiální škola byla v uvedeném roce zřízena u domu s pozdějším označením Oltrichter, což byl velký selský statek ve Slupečné s čp. 7, v té době patřící slupečenskému rychtáři Johannu Schnauderovi. Kterou část svého poměrně velkého statku poskytl tehdejší rychtář pro potřeby školy není zřejmé. Zřejmé přitom není ani to, jak dlouho byla na uvedeném místě slupečenská škola provozována. Dostupné zdroje totiž v souvislosti se školou ve Slupečné v době před výstavbou samostatné školní budovy odkazují na pronajaté domy a místnosti (v orig. něm. gemieten Häusern resp. Stuben), z čehož vyplývá, že míst, ve kterých výuka v následujících letech probíhala, muselo být několik.

Slupečenská filiální škola byla zřízena jako jednotřídní (v orig. einclasigge), když malotřídní charakter měla ve své podstatě po celou dobu své existence. Prvním učitelem byl v roce 1840 ustanoven Adalbert Drosch, který zde zpočátku působil v roli tzv. školního pomocníka (asistenta) (v orig. něm. exponierte Schulgehilfe). Jak vyplývá z poznámek Dolzera, jako učitel poté působil na slupečenské škole po dobu téměř čtyřiceti let, a to s malou přestávkou až do roku 1878.

Vlastní školní budova

Zásadním zlomem v oblasti školství, a vzdělávání vůbec, byla pro celou slupečenskou obec výstavba zcela nové školní budovy. Tato byla vystavěna na obecním pozemku v prostoru návsi a dokončena byla v roce 1880, obdobně jako tomu bylo např. i v Blatné nedaleko Frymburka. Jednalo se o událost natolik významnou, že tato neunikla ani pozornosti frymburského kronikáře, který dokončení slupečenské školy poznamenal do obecní kroniky. Učitel Franz Kiene, který mezitím nahradil učitele Drosche, tak byl prvním slupečenským učitelem, který měl k dispozici i "vlastní školu".

V roce 1891 je slupečenská škola evidována jako jednotřídní a takto byla pojata i do soupisu veřejným obecních škol s výukou v německém jazyce, který vyšel tiskem v roce 1891. Zda již měla slupečenská škola statut školy samostatné však není zřejmé.

Když v roce 1894 vydává Johann Märten svoji Vlastivědu okresu kaplického, využívá v kapitole věnované jednotlivým místům okresu k popisu vsi Slupečná poznámek zpracovaných za tímto účelem tehdejším slupečenským učitelem Antonem Gallistlem. Tento se přitom logicky ve svým poznámkách zaměřil i na školu, která se ve vsi nacházela. Slupečenskou školu přitom popisuje jako jednotřídní (v orig. něm. einclassige) a dodává, že školní budova je jednopatrová (v orig. něm. einstöckig), ze dvou stran obklopená velkou školní zahradou.

Ve školním roce 1892/93 mělo školu navštěvovat 40 hochů a 30 dívek ze Slupečné, Kobylnice, Lipna, Plískova a Kaliště. Ves Studené mezi přiškolenými vesnicemi opět nefiguruje; děti ze Studeného docházely do fyrmburské školy. Kromě toho není jako přiškolená ves evidována již ani Moravice, která byla taktéž přiškolena do Frymburka. Z údajů zveřejněných ke slupečenské škole lze přitom usuzovat, že v této době již slupečenská škola měla charakter školy samostatné, neboť na její provoz byly poukazovány daně samostatně. 

Jako malotřídní veřejná obecná škola (něm. Volksschule) je škola ve Slupečné vykazována i po rozpadu Rakouské monarchie a vzniku samostatného československého státu. Podle seznamu německých škol a jejich učitelů, který byl ve 20. a 30. letech 20. stol. pravidelně vydán i tiskem, se však tou dobou již jednalo o školu dvoutřídní, čemuž samozřejmě odpovídal i počet kmenových učitelů, kteří zde působili. S ohledem na výčet slupečenského učitelstva, který podává ve svém knize věnované Frymburku Petr Dolzer, je přitom zřejmé, že dvě třídy musela mít škola ve Slupečné minimálně od roku 1911. Ve stejném roce byl navíc proveden zápis do evidence pozemkového katastru, ze kterého vyplývá, že pozemek zastavěný školní budovou byl poměrně výrazně zvětšen. Je tedy více než jen pravděpodobné, že již v této době byla školní budova přestavěna a rozšířena do podoby, kterou známe např. i z dobových snímků pocházejících z přelomu 30. a 40. let 20. stol., a že se její součástí staly i dva "služební" byty, na které narážíme i v uvedených seznamech škol a v dochovaných sčítacích operátech z let 1921 až 1939.

V roce 1928 je slupečenská dvoutřídní obecná škola spádovou školou pro Slupečnou, Kobylnici, Lipno a Plískov. Pro ves Studené byla jako příslušná škola vedena stále škola ve Fymburku. Počet vykazovaných žáků slupečenské školy dosáhl v uvedeném roce 67. Jako řídící učitel v té době na škole působil Heinrich Raab, druhým učitelem byla Ida Schmidtmayer. Kromě těchto dvou kmenových učitelů nacházíme záznamy o tom, že zde vyučovala i Ludmilla Bažant. V jejím případě se však jednalo o učitelku jinak působící na obecné škole v Kapličkách a na Slupečnou pouze docházela jako tzv. učitelka ručních prací (něm. Handarbeitslehrerin, zkr. HLn).

Seznam národních škol a jejich učitelů podle stavu v roce 1933 vydaný tiskem i v českém jazyce sice údaje o počtu žáků neuvádí, nicméně i v tomto je škola ve Slupečné vedena jako dvoutřídní obecná škola s výukou v německém jazyce (škola německá). Jako řídící učitel byl tou dobou na škole Josef Fux, který na slupečenskou školu nastoupil v roce 1931. Škola jako takou znal velmi dobře, neboť zde předtím působil již v letech 1923 a 1924. Druhým učitelem potom byl v té době začínající učitel Maximilian Schaffranek, rodák z Českých Budějovic, který předtím krátce působil ve školem na Malšíně a který se po odchodu ze Slupečné v roce 1934 stal definitivním učitelem v Rychnůvku.

Nutno poznamenat, že působení Adalberta Drosche v roli učitele je co se jeho délky týče naprostým unikátem nejen pro slupečenskou školu, ale ve své podstatě pro celé nejbližší okolí. Vždyť druhý nejdéle sloužící slupečenský učitel, kterým byl Anton Pubitschka, a který na škole vyučoval nepřetržitě po dobu uctyhodných sedmnácti let, nedosáhl délkou své služby ani na polovinu doby, kterou na slupečenské škole působil právě Adalbert Drosch. Ohledně délky působení učitelů ve Slupečné potom nutno vyzdvihnout ještě Franze Pavlíka, který zde vyučoval rovných čtrnáct let. Ostatní kantoři vyučovali na slupečenské škole zpravidla jen jeden jediný rok, výjimečně pak jen pár let.

Přehled učitelů školy Slupečná do roku 1934

Sestaveno podle Petra Dolzera: