STUDENÉ (Studene)

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 3.10.2021)

Historická lokalita Studené leží v nadmořské výšce cca 850 m n.m. cca 3 km vzdušnou čarou SZ směrem od centra obce Lipno nad Vltavou. V minulosti bylo Studené víska s několika málo zemědělskými usedlostmi rozesetými na jihozápadním úpatí vrchu Kaliště podél historické cesty vedoucí ze Slupečné přes Plískov do Frymburka. Na počátku 20. století osadu tvořilo 6 obytných domů, ve kterých bydlelo až 60 stálých obyvatel, což lze považovat za vrchol v sídelním rozvoji celé lokality. Přestože Studené neleželo v zátopové oblasti nově budované lipenské přehradní nádrže, i do osudu této lokality se zcela fatalním způsobem promítl poválečný vývoj typický i pro ostatní sídelní místa v okolí, jenž byl spojený nejprve s odsunem původních německých obyvatel a následně s problémem v dosidlování. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byly veškeré původní domy zbourány a v místech, kde původně stávaly, se začaly postupně stavět rekreační obejkty sloužící vesměs individuální rekreaci. Přestože tedy osada jako taková nikdy nezanikla, z původních staveb nezbylo vůbec nic. V současné době je tak možné Studené charakterizovat jako chatovou osadu, a z hlediska typologie historických sídel, používané např. v aplikaci CZ-RETRO, jako torzální historickou osadu druhotně převrstvenou drobnou rekreační zástavbou.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

Z hlediska dochovaných písemných zápisů je Studené nejstarší lokalitou na území současné obce. Poprvé je připomínáno již v roce 1305, kdy je v darovací listině Jindřicha z Rožmberka z 29. května tohoto roku, při vymezení území darovaného konventu kláštera v rakouském Schläglu, zmiňována také cesta, která vede z frymburského trhu směrem na Studené (v orig. lat. et viam qua itur de foro versus Studene). O příslušnosti této vesnice ke konkrétnímu patrimoniálnímu správci však není známo ničeho až do roku 1530, kdy je Studené jako ves (v orig. lat. Villa Studene) zapsáno v tzv. urbáři jako součást majetku vyšebrodského kláštera pod rychtářstvím Bolechy. Pod patrimoniální správu vyšebrodského klášterního velkostatku potom Studené spadá nepřetržitě až do vzniku místních obcí; do poloviny 17. století v rámci rychtářství Bolechy, po zřízení samostatného rychtářství Slupečná potom pod pravomoc slupečenského rychtářství. 

Podle dochovaných pramenů se však ani vsi Studené nevyhnula feudální roztříštěnost. Kromě záznamů v evidenčních knihách vyšebrodských cisterciáků je totiž ves Studené majetkově připomínána také v evidenčních záznamech konventu kláštera ve Schläglu (Drkolná u Aigenu, Rakousko). Tyto záznamy z konce 16. století se však týkají toliko držby půdy, a zjevně souvisejí s darováním učiněným vůči tomuto klášteru ze strany Rožmberků již počátkem 14. století. Navíc byla ves Studené v minulosti zahrnuta i do urbariárních soupisů panství Rožmberk. I v případě tohoto panství se však jednalo čistě o vztahy majetkové, neboť platy ze Studeného jsou v urbářích v rámci rychtářství Malšínského evidovány vždy mezi tzv. platy přespolními za jiterní půdu v podobě rejtů. Pokud tedy budeme feudální roztříštěnost vsi Studené hodnotit ve svém souhrnu, je nutné ji označit za správní roztříštěnost majetkového charakteru, a za jediného pravého patrimoniálního správce po celou dobu feudálního zřízení považovat vyšebrodský klášter, resp. držitele tohoto klášterního velkostatku..

Po vzniku místních obcí v 1. pol. 19. stol. se i Studené stává jako osada součástí nově vzniklé místní obce Slupečná (něm. Luppetsching). Osadou obce Slupečná potom bylo Studené až do konce roku 1957. K 1.1.1958 se pak studenecká osada stává součástí nově ustanovené obce Lipno nad Vltavou.

Kromě samotné vsi Studené, kterou je možné považovat za jádro celé osady, tvořily od počátku 20. století studeneckou osadu další dvě části (místní části). Z hlediska evidenčně statistického tak byla osada Studené dělena na místní části těmito s úředně uznanými názvy:

• ves Studené, což byla lokalita původní, historické vsi, a tvořily ji domy soustředěné kolem původních selských statků;
• lokalita U Vltavy (v orig. něm. Bei der Moldau), což byla samota, v pozdějších dobách známá také jako Gregat, která se nacházela se v blízkosti řeky Vltavy naproti Zadní Výtoni; viz též pozn. 1;
• lokalita U Petra (v orig. něm. Beim Peter), později také U Miglpetra (v něm. Beim Miglpeter), což byla samota nacházející se poblíž historické cesty do Frymburka cca 1 km od vesnice západním směrem v těsné blízkosti hranic katasterních obcí Slupečná a Frymburk.

Ve vztahu k názvu vsi a potažmo osady se tradičně uvádí, že tato nikdy neměla německý název s tím, že v historických pramenech je skutečně uváděna vždy jako Studene a následně i v poněmčené podobě jako Studenee popř. Studenei či Studeney. Zajímavostí v tomto směru je však název vsi, pod kterým bylo Studené v roce 1593 zapsáno drkolenskými premonstráty zapsáno do urbáře frymburské fary, kde je ves uvedena jako Studenödt. 

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Ze zápisů ve zmiňovaném vyšebrodském urbáři je patrné, že v roce 1530 byly ve Studeném jako poddaní evidováni čtyři usedlí, z toho dva z nich "sedící" na zemědělském dvoře. Jako dvůr (v orig. lat. curia) byla v urbáři evidována usedlost poddaného jménem Thomasku a usedlost Řehořova syna Mertla. Zbylými usedlími byli Augustin Streichinwalt a jistý Rzehorz (s největší pravděpodobností otec již zmiňovaného Mertla usedlého na jednom z dvorů).

K majetkovým vztahům rakouských premostrátů ke svému majetku ve Studeném, kde podle záznamů z roku 1593 drželi celkem 4 statky (statky ve smyslu pozemků, v orig. něm. Güter), není známo žádných bližších skutečností.

Když jsou v letech 1635 - 1637 zakládány nové pozemkové (gruntovní) knihy, jsou vyšebrodskou vrchností ve Studeném zaevidovány usedlosti již jen tři. Usedlími ve Studeném v té době byli Mathiaß Sulzbacher, Erhart Pettermüllner a Mathiaß Höffler. Stejný počet usedlostí je pro ves Studené uveden i v berní rule z roku 1653 a tento počet zůstává nezměněn až do zavedení nových pozemkových knih, jenž byly podkladem pro sestavení přiznání (tzv. fassí) pro nově zaváděný tereziánský katastr. V berní rule jsou jako poddaní ve vsi Studené vedeni Matěj Sulczbacher, Erhart Pettrmulner a Šimon Hoffer. Podle záznamů v této berní evidenci měli všichni tři rolníci vlasnosti osedlého, a dohromady obhospodařovali celkem 83 strychů zemědělské půdy. Vistitační komise připojila ke svému soupisu poznámku, že se všichni předivem a plátnem živí, a že tito dobře obstáti mohou. Půda byla chrakterizována jako dobrá, žitná. Kromě jiné obsahují záznamy v berní rule poznámku datovanou rokem 1677 o tom, že usedlost Mathiaße Sulczbachera vyhořela a k 1. květnu t.r. byla tzv. defalcírována (tedy dočasně osvobozena od berně).

Podle Soupisu poddaných podle víry z 12. dubna 1651 bylo vyšebrodskou vrchnostenskou kanceláří ve Studeném zaevidováno celkem 12 poddaných, nicméně tento údaj je nutné brát z rezervou, neboť jako poddaní byly evidentně evidovány pouze osoby, kterým bylo více než 10 let. Při zohlednění faktu, že běžný počet dětí do 10 let v jedné vesnické rodině se v polovině 17. století pobyhoval kolem čtyř až pěti, byl skutečný počet obyvatel zcela jistě minimálně dvojnásobný oproti stavu vykázaném v soupise poddaných.

V době, ze které pocházejí tzv. fassie tereziánského katastru (tedy v roce 1713) byli ve Studeném jako usedlí evidováni Georg Stoiber, Bernhardt Pötscher a Gabriel Stoiber. Podle dostupných souhrnných záznamů v rustikální části nově vytvořeného tereziánského katastru obhospodařovali tito tři usedlí celkem 80.1 strychů polí, 3.1 strychu lad, 32.2 vozů luk a 47.3 strychů lesa. Ještě v roce 1777, kdy jsou uzavírány zápisy v původních pozemkových (gruntovních) knihách vyšebrodského kláštera, a kdy jsou zakládány knihy zcela nové, tvořily ves Studené stále jen tři poddanské usedlosti. Tou dobou již tyto usedlosti patřily nástupcům původních držitelů, a to Bernardu Stoiberovi, Frantzi Pötscherovii a Frantzi Gerbetschlögerovi.

První evidová změna v sídelní struktuře pochází k konce 18. století. V roce 1794 získal tzv. na jeden život Gregor Valenti ze Studeného od studeneckého sedláka Mathiase Stoibera souhlas k výstavbě chalupy na pronajatých pozemcích nacházejích se na levém břehu řeky Vltavy naproti Zadní Výtoni v blízkosti ústí studeneckého potoka (pachtovní smlouva a smlouva o výstavbě byla mezi oběma jmenovanými sepsána dne 21.9.1794). Po výstavbě chalupy je tato v roce 1795 zapsána také po pozemkových (gruntovních) knih pod ves Studené jako nová, čtvrtá poddanská usedlost. Usedlosti je taktéž předěleno reálné folio a nové čp. 4. Výstavbou této chalupy byl položen pomyslný základní kámen pozdější místní části U Vltavy (něm. Bei der Moldau), známé spíše pod názvem Gregat. 

Přesnou polohu a podobu původních čtyř usedlostí lze sice najisto dovozovat až z mapových podkladů tzv. stabilního katastru (1. pol. 19. století), nicméně i z dřívejších mapových podkladů je možné zjistit, že původní tři usedlosti byly postupem času přestavěny až do podoby velkých selských dvorů.

Krátce po dokončení map stabilního katastru dochází v samotné vsi Studené k celkem významné změně, která měla velmi podstatný vliv na její celkový půdorys. Někdy mezi léty 1826 a 1841 je totiž namísto původního selského statku s čp. 2 vystavěn statek zcela nový a větší, přičemž původní statek je postupně přestavěn na „pouhou“ chalupu stojící tak nově uprostřed vsi. Nový statek, který přejímá i původní čp. 2, je totiž vystavěn tzv. na zelené louce na jednom z gruntovních pozemků patřících k původnímu statku situovaném dále od centra vsi směrem k Plískovu. „Nové“ chalupě je potom přiděleno čp. 5 

Vývoj v počtu poddanských usedlostí a obytných domů ve Studeném podle údajů zapsaných v pozemkových knihách vyšebrodského kláštera:

K poslední změně, kterou je možné s lokalitou Studené spojovat, potom dochází až po uzavření gruntovních knih a jejich transformaci na pozemkové knihy soudní (tedy po roce 1850). Někdy mezi léty 1851 a 1869 (pravděpodobně v roce 1857) totiž získává Peter Sulzer od svého otce původní svobodnický pozemek (něm. freistücke) v tzv. Kostelním lese v blízkosti cesty vedoucí ze Studeného na Frymburk, a zde nakonec se svojí ženou Annou vystavěl chalupu. Této chalupě s charakterem samoty, v pozdějších dobách známé jako U Petra či U Miglpetra, je přiděleno čp. 6. Ve druhé polovině 19. století je tak ve Studeném evidováno již šest obytných domů, přičemž tento počet zde přetrval až do 50. let 20. století.

První československé sčítání lidu v roce 1921 ukázalo, že i ve Studeném se všichni obyvatelé přihlásili k německé národnosti. V šesti obytných domech v té době žilo v osmi domácnostech celkem 42 obyvytel. Osoby v produktivním věku, které se nezabývali zemědělstvím, byly vesměs dělniky v loučovických papírnách Vltavský mlýn bratří Poráků. Vlastníky domů s číslem popisným 1 až 6 podle sčítacích archů byli: Mathias Löffler (čp. 1), Bernhard Stoiber (čp. 2 a čp. 4), přičemž v domě čp. 4 bydleli Johann Pertlwieser a Karl Greiner s rodinami, Johann Danko (čp. 3), v jehož domě měla samostatnou domácnot i jeho tchýně, vdova Maria Stoiber, Franz Köberl (čp. 5) a Franz Wurzinger (čp. 6). Vzhledem k tomu, že dům čp. 5 byl samotou v lokalitě U Vltavy, je zcela zřejmé, že mezitím bylo provedeno částečné přečíslování obytných domů s tím, že jako dům s čp. 4 byla nově označena chalupa uprostřd vsi. Kdy přesně bylo toto přečíslování, které je v historických lokalitách obce zcela výjimečné, provedeno, není zřejmé.

Při druhém sčítání lidu a domů, které proběhlo v roce 1930, bylo ve  Studeném zjištěno také šest obytných ddomů s 52 obyvateli německé národnosti (v samotné vsi Studené, která byla podle metodiky použité při provádění sčítání charakterizována jako skupina domů, to byly 4 domy a 41 obyvatel, na samotě U Petra, vykazované v této době jako Beim Miglpeter - U Miglpetra 1 dům a 7 obyvatel a na samotě U Vltavy (Bei der Moldau) 1 dům se 4 obyvateli. Vlastnické vztahy k domům se nijak zásadně nezměnily, pouze u statek čp. 3 byl nově připisován Katharině Danko (manželka Johana Danka).

Ze záznamů úředního soupisu provedeného v roce 1939 v rámci tehdejší Třetí říše vyplývá, že mezi studenckými obytnými domy již nefigurovala chalupa čp. 4. Z pozdějších leteckých snímků (1947) však možno zjistit, že stavba jako taková na místě původní chalupy stále stojí. Důvod, proč nebyl tento dům evidován jako obytný nebyl dosud zjištěn.

Při posledním oficiálním sčítání lidu v roce 1950, při kterém ještě byly původní osady evidovány odděleně, bylo v osadě Studené zjištěno také jen pět obytných domů. Ani jeden z nich již nebyl trvale obydlený (tedy nebyl zjištěn žádný obyvatel této osady). Na leteckých snímcích z roku 1961 je potom patrné, že veškerá původní zástavba osady (dvory i chalupy) byla zlikvidovaná a na místech, kde původně stávaly domy, které osadu tvořily, se nacházejí již jen z ptačí perspektivy viditené obrysy staveb a náletové dřeviny. 

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva ve Studeném podle oficiálních výsledků sčítání lidu:

K údajům z předchozích let viz pozn. 2.

Poznámky:

1) Jako lokalita U Vltavy (něm. Bei der Moldau) je ve starších katastrálních mapách nesprávně označena část osady Kobylnice se samotou, která nesla správný úřední název Vltavská chalupa (něm. Moldauhäusel). Pravděpodobně v souvislosti s touto chybou tvůrců katastrálních map je potom jako Vltavská chalupa nesprávně označována jedna z lipenských chalup vystavěných v bízkosti řeky Vltavy v lokalitě, která nesla úřední název Na Svahu (něm. Schwebhäuseln).

2) Místopisné sborníky charakterizují ves Studené co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Studene, Studeney - 4 domy; Sommer, 1841 - Studene - víska s 5 domy a 47 obyvateli; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Studene - 5 domů a 46 obyvatel.

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.