VORDERE HÄUSER

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace povedena dne 30.5.2022)

Jako Vordere Häuser (česky doslova Přední domy) bývala ještě v polovině 20. století označována lokalita nacházející se v severovýchodní části katasterní obce Přední Výtoň v prostoru mezi řekou Vltavou a Jezuitským lesem (něm. Jesuitenwald). Mezi historické lokality obce v širším slova smyslu přitom patří ta její část, která byla při napuštění lipenské přehradní nádrže zcela zatopena. V této zatopené části se v minulosti nacházely pouze tři větší selské usedlosti, které byly díky své poloze (cca 720 m n.m.) již v okamžiku rozhodnutí o výstavbě lipenské přehrady předurčeny k zániku. Zbývající část lokality, která se nachází cca 3,7 km vzdušnou čarou JZZ směrem od centra současné obce Lipno nad Vltavou, je sice dodnes částečně osídlena, ale toto osídlení tvoří ve vsé podstatě jen dvě rekreačnbí chaty vystavěné na místě původní krumlovské měšťanské hájovny. Z hlediska klasifikace CZ_RETRO tak není možné celou lokalitu Vordere Häuser označit za zaniklou, neboť se jedná v tomto směru jedná o torzální sílo s druhotně převrstvenou rekreační zástavbou. Pokud bych však měli posuzovat pouze zatopenou část, která tvoří historickou lokalitu obce, zcela jistě by se jednalo o historicé sídlo zcela zaniklé. V tomto směru srov. též lokality Nové Domky či Zadní Výtoň.

Stručně k územně správnímu vývoji a členění lokality

První zmínky o osídlení lokality později známé jako Heuraffl bývají sice datovány na konec 14. století, až do konce 16. století je však toto osídlení spojováno výhradně s klášterním založením v těch jejích částech, které v pozdější době patřily Vyšebrodskému klášteru a následně tvořily katasterní obec Zadní Výtoň (něm. Hinter Heuraffel). Převážnou část území, které bylo v pozdějších dobách označováno jako Heuraffl, a to včetně toho, na kterém se později nacházela také lokalita Vordere Häuser, však v minulosti tvořily především pozemky patřící pod Krumlovské panství, které se ve stejné době staly základem pro katasterní obec (Přední) Výtoň (něm. (Vorder-) Heuraffl)).

Počátky osídlení v "krumlovské" části Heurafflu však možno s jistotou datovat až na počátek 17. století (najisto pak do roku 1623), kdy se zde již nacházelo několik chalup označovaných společně jako Holzknecht nebo Waldheisler. V této době byly ještě původní dřevařské a lesní chalupy a usedlosti v krumlovské části Heuraflu pod správou rychtářství Rychnovského (něm. Gericht Reichenau), do kterého byl přetvořen původní správní obvod panství Vítkův Hrádek (staroč. v roce 1515 Panstwi hradu Witkowa kamene neb Witkova Hrádku, kolem roku 1550 potom k Witkovemu hradku Richtarzstwi Richnowsky). Celkový rozvoj území a osídlení si ale vyžádal změnu i ve správě celé lokality, což vedlo k ustanovení samostatného rychtářství, které neslo název rychtářství Heuraffel (v orig. něm např. v roce 1773 Gericht Haÿraffl). Toto rychtářství potom bylo správní jednotkou v rámci krumlovského panství až do zániku feudálního zřízení.

V průběhu formování nových daňových územních jednotek v rámci reforem císaře Josefa II. byla v roce 1789 z celé lokality krumlovského Huerafflu vytvořena samostatná katasterní obec nesoucí název Heuraffel, která se ve své podstatě shodovala s částí původní vsi označované někdy též jako "knížecí" (v orig. něm. Fürstlich Heuraffel), a to právě díky spojitosti s krumlovským panstvím a jeho tehdejšími držiteli; na rozdíl od vyšebrodské části, označované také jako Hohenfurtherische Heuraffel, ze které byla ustanovena katasterní obec Hinter Heuraffel.

Držitelé krumlovského panství nebývali jedinými patrimoniálními správci nad majetkem a poddanými v lokalitě Vordere Häuser. Část Jezuitského lesa, včetně několika lesních rejtů a dalších pozemků, totiž byla majetkově spojována také s Městem Krumlov, přičemž přímou správu tohoto majetku (těchto míst) pro krumlovské měšťany zajišťoval hajný, který zde měl i svoje sídlo (hájovnu). Tato feudální správní roztříštěnost je však s hlediska zájmu o historické lokality obce Lipno nad Vltavou bezvýznamná, neboť jednak se jednalo o roztříštěnost blížící se svojí poddstatou roztříštěnosti nepravé (pouze správa majetku) a jednak krumlovský měšťanský majetek zasahoval do budoucí zátopové oblasti jen minimálně. Jen pro úplnost se potom sluší dodat, že českokrumlovský měšťanský majetek v krumlovské části Heurafflu býval v minulosti majetkově spojován s velkostatkem Římov.

Při vzniku místních obcí v polovině 19. stol. se lokalita Vordere Häuser, jakožto součást tehdejší katasterní obce Heuraffel, stala součástí stejnojmenné místní obce Heuraffel (česky též Hejrov), v pozdějších dobách nesoucí též název Vorder-Heuraffl (česky Přední Výtoň), pod kterou celá lokalita patřila i v době jejího částečného zatopení v letech 1958 a 1959 a pod kterou její zbývající část patří do současné doby. V počátích působnosti místních obcí byla lokalita Vordere Häuser samostatnou administrativní částí (tzv. místem přiděleným), při zavedení nižších obecních jednotek v podobě osad a jejich částí však již nebyla jako samostatná vykazována a tvořila součást osady Heuraffl. 

Zatopená část lokality Vordere Häuser potom byla ke katastru obce Lipno nad Vltavou připojena až v rámci pozemkových úprav spojených s napuštěním lipenské přehradní nádrže.

Stručně k vývoji sídelní struktury, k majetkovým poměrům a k obyvatelstvu

Podle mapových podkladů stabilního katastru z počátku 19. století tvořilo osídlení lokality Vordere Häuser celkem pět selských usedlostí (statků) a krumlovská měšťanská hájovna, přičemž v budoucí zátopové zoně se nacházely celkem tři z těchto usedlostí (statky s č.p. 45, 46 a 47). Lze přitom oprávněně vycházet z toho, že toto byly jediné usedlosti (obydlí) v zátopové části lokality, které se zde nacházely i předtím.

Všechny tři usedlosti jsou pojaty mezi domky a chalupy zapsané do pozemkové knihy založené již v roce 1623. V této, původně staročesky vedené evidenční pomůcce, ve které jsou zápisy ke všem krumlovským chalupám uvozeny společným nadpisem Domeczczy a chalupy w Heirafflu Hulczknechtskym, tak nacházíme mezi 23 původními domky a chalupami také domek a dvůr Hanze Freysmuetha (pozdější č.p. 47), dům Adama Hobenpochera (pozdější č.p. 47) a domek k Michala Freysmuetha (pozdější č.p. 45). Všichni tři držitelé svých usedlostí přitom mají svá obydlí v době provedení prvotního zápisu zcela zaplacené. 

Podle Soupisu poddaných provedeného rychtářem rychnovského rychtářství Stephanem Khayßerem dne 26. března 1651 žili společně s tehdy třiadvacetiletým Thomanem Freißmuthem, který v držbě domku nahradil svého otce Hanze, jeho žena Maria, pacholci Andreas a Jacob, děvečka Martha a  na vejminku pravděpodobně jeho matka, vdova Catharina s dcerou Ewou. V domě Adama Hobenpochera (v soupise uvedeném jako Hampacher) tou dobou žili jeho žena Catharina, synové Veichtl a Georg a jeho matka, vdova Barbara. Ve třetím domku, který mezitím převzal Abraham Freißmuth, žili kromě samotného Abrahama jeho žena Maria, děvečka Christina a jako nájemníci Daniel Paur s ženou Catharinou. Celkem 17, do soupisu pojatých poddaných, však pravděpodobně nebyl skutečný počet osob žijících v polovině 17. století ve všech třech obydlích na území pozdější lokality Vordere Häuser, neboť v soupise byly uváděny děti až od věku deseti let. V Soupise nejsou nijak spojováni s lokalitou Heuraffl, ale jsou společně s dalšími chalupníky a členy jejich domácnosti uvedeni až na samém konci soupisu provedeného pro celé rychtářství v samostatné části označené jako Holzknecht und Waldheisler betref..

Rovněž tak berní rula z roku 1654 neužívá k označení chalupníků usedlých v lokalitě Heuraffl tohoto názvu, ale obdobně jako v případě Soupisu, jsou v této berní evidenci uvedeni společně s ostatními usedlími v samostatné části označené jako Waldt und Holczknecht. Všichni tři jsou uvedeni mezi rolníky, jenž mají vlastnosti osedlého, přičemž všichni tři měli mít k dispozici 10 výsevkových strychů polí (rolí). Jejich možnosti obživy byly visitační komisí označeny za velmi skromné s tím, že se živí především předivem a dobytkem. Významným zjištěním je také to, že stejné vlastnosti, jako měli oni (tedy vlastnosti osedlého), měli v celé lokalitě již jen dva další rolníci, neboť zbývající byli v berní rule kvalifikováni jako tzv. zahradníci (8 za osedlého platících). Celkový počet usedlých je i v berní rule uváděn 23. Z poznámek učiněných po vyhotovení berního soupisů potom vyplývá také to, že usedlost Thomana Freißmutha v roce 1689 vyhořela a byla defalcírována (dočasně osvobozena od poplatků).

Tereziánský katastr z roku 1713 již užívá označení Dorf Heuraffl oder Wald- und Holczknecht (v edici užito soudobého názvu Přední Výtoň) a i z něj je zřejmé, že celkový počet poddanských rolníků (hospodářů) v krumlovské části Heurafflu zůstává nezměněn, když jich vykazuje celkem 23. Všichni jsou přitom klasifikováni jako tzv. dominikalisté, tedy jako usedlí na dominikále (na dominikální půdě). Kromě toho je do poddanských fassií proveden zápis o tom, že se v krumlovské části Heurafflu v době vyhotovení přiznání nacházelo dalších 20 chalup, které tou dobou nebyly předmětem berně (daně). Z poznámek potom vyplývá, že se tamní obyvatelsto vesměs živí jako nádeníci, dřevaři nebo tkalci. 

Zásadní změna v dosavadních majetkoprávních vztazích přišla pro poddané usedlé v krumlovské čísti Heuraflu v roce 1795, kdy tehdejší majitel krumlovského panství vydal svým nařízením souhlas k převodu dominikální zemědělské půdy do dědičného nájmu poddaných. Mezi těmi, kteří se na základě tohoto nařízení stali ke dni 1. ledna 1797 dědičnými vlastníky (dle smlouvy v orig. něm. erbliche nutzbare Eigenthum) jasně vymezených zemdělských pozemků byli i všichni tři hospodáři v budoucí zátopové oblasti lokality Vordere Häuser. Podle zápisů do pozemkových knih jimi v té době byli Thomas Holzbauer, Ferdinand Leitgeb a Matthias Köblinger.

Při formování nového katastru v 1. pol. 19. stol. (tzv. indikační skicy stabilního katastru byly za přítomnosti tehdejšího rychtáře Antona Prölla potvrzeny 23. srpna 1826) mají všechny tři usedlosti přidělena již svá nová čísla popisná vzešlá z přečíslování provedeného počátkem 19. století. Usedlost s původním č.p. 6 ná nové č.p. 45, s původním č.p. 4 nové č.p. 46 a s původním č.p. 5 nové č.p. 47, a jako jejich držitelé byli do katastrálních podkladů zaneseni Albert Koblinger (č.p. 45), Thomas Holzbauer (č.p. 46) a Simon Fux (č.p. 47). Z indikačních skic jsou potom zřejmé i poloha a rozsah jimi obhospodářovaného majetku (zemědělské půdy).

Vývoj v počtu usedlostí a obytných domů v krumlovské části lokality (pozdější katasterní obci) Heuraffel podle údajů zapsaných v evidenčních pozemkových knihách držitelů krumlovského panství a v dalších evidencích a místopisných slovnících:

Při prvním čsl. sčítání lidu v roce 1921 byly v rámci obce Přední Výtoň vyplněny také sčítací archy pro všechny původní usedlosti, tedy pro domy mající čp. 45, 46 a 47. V domě čp. 45, který patřil Johannu Friedlovi žilo celkem 7 osob v rámci jedné jediné domácnosti. V domě čp. 46, který patřil Josefu Friedlovi, žilo celkem 8 osob v rámci dvou domácností, přičemž druhou domácnost tvořila rodina Wenzla Pachnera. V domě čp. 47 patřícím Rudolfu Maierovi žily rodiny tři, jenž měly celkem 14 členů. Kromě rodiny samotného vlastníka to byla rodina (domácnost) Franze Dolzera a domácnost Georga Birngrubera. Všechny osoby pojaté do soupisů byly německé národnosti a kromě vlastníků domů, kteří jako způsob obživy uvedli zemědělství, byly ostatní námezdní pracovní silou s tím, že Franz Dolzer byl dělníkem v loučovické papírně bratří Poráků.

Do konce 2. světové války pak v budoucí zátopové oblasti přibyly ještě nejméně dva další domy, které společně s původními statky nakonec ustoupily výstavbě lipenské přehradní nádrže. K jejich původu nejsou prozatím známy bližší údaje.

Vývoj v počtu domů a obyvatelstva v osadě Přední Výtoň podle oficiálních výsledků sčítání lidu:  

K údajům z předchozích let viz též pozn. 2.

Poznámky:

1)

2) Místopisné sborníky charakterizují ves Přední Výtoň co do počtu domů a obyvatel následovně: Schaller, 1789 - Heurafl - 40 domů, z toho 1 náleží (statku) Římov; Sommer, 1841 - Vorder-Heuraffel - dominikální ves o 55 domech se 482 obyvateli, je zde také dominikální mlýn na Výtoňském potoce a jedna knížení a jedna měšťanská hájovna; městu Krumlov zde patří takzvaný Jezuitský les; Palacký, 1848 (podle úředního soupisu z roku 1843) - Heyrow, Vorder-Heuraffel - 55 domů a 500 obyvatel. 

Ostatní údaje budou doplněny dodatečně. Na jejich přípravě se pracuje.