ZEMĚDĚLSKÉ OSÍDLOVÁNÍ ÚZEMÍ OBCE

ČÁST 2: PASTVINÁŘSKÁ STRATEGIE

Autor příspěvku: rz52. (Poslední aktualizace provedena dne 8.3.2025)

K horským pastvinářským družstvům obecně

---

Horská pastvinářská družstva (dále též jen HPD), jakožto zcela nové subjekty zemědělského osídlování pohraničí v režii Ministerstva zemědělství, začala vznikat na základě směrnice tohoto ministerstva vydané pro přípravné výbory těchto družstev dne 2.1.1946 a na základě výnosu ministra zemědělství Ďuriše ze dne 15.1.1946, a postupně začala v předem určených a pečlivě vybraných lokalitách pohraničí přebírat zemědělský majetek od Národního pozemkového fondu, pod jehož správu zkonfiskovaný zemědělský majetek v souladu s prezidentskými dekrety přešel již v průběhu roku 1945 (viz kap. o konfiskaci).

V Čechách vznikala HPD na principu okresů. Družstvo tvořili členové – zemědělci z jednoho (někdy i z více) okresů popř. měst. Princip fungování HPD byl založen na tom, že na pohraniční zemědělské půdě měli hospodařit tzv. na dálku vnitrozemští družstevníci bez nutnosti trvalého přesídlení. Na orné půdě měl vzniknout údolní statek (tzv. údol), který měl být i pohraničním administrativním odloučeným sídlem družstva a působištěm správce. Pokud možno ihned v návaznosti na údolní statek se měly rozkládat pastviny s centrálním letním zázemím pro pasený dobytek a honáky. V případě, že by byly pastviny umístěny ve větší vzdálenosti od údolu, měly honáci celoročně k ubytování využívat obytné budovy, které se nacházely tam. Orná půda s nízkým výnosem měla být zatravněna. Celá obhospodařovaná půda měla být pokud možno zcelena a neměly v ní být žádné cizí enklávy (tj. v rámci pozemků družstva se neměla nacházet žádná cizí půda ani jiní zemědělci (osídlenci, církev, obec). Družstvo mělo zpočátku hospodařit jen se zvířectvem z konfiskovaného majetku, po stabilizaci měl být na pastviny převážen a vyháněn i vnitrozemský (členský) dobytek.

Zemědělská půda a ostatní zemědělský majetek zůstával i nadále v majetku československého státu. Půda měla být družstvům propachtována na 15 let, první rok zdarma. Budovy měly být družstvu pronajaty. Živý a mrtvý inventář si měla družstva odkoupit na úvěr, bytové zařízení a zásoby ihned a za hotové. Plochy určené za pastviny a další majetek z konfiskovaného majetku byl okamžikem předání družstvu vyjmut z individuálního osídlení. Z hlediska personálního obsazení a zabezpečení pracovní síly byl hlavním představitelem družstva na místě samém správce. Kolem něj mělo být soustředěno jen malé množství stálých kmenových zaměstnanců, zbytek měly tvořit sezonní dělníci.

Jednotlivá HPD si svá nová působiště vybírala z předem přesně vymezených a definovaných lokalit již počátkem roku 1946, tedy prakticky ihned po svém vzniku. Po výběru určité lokality byly družstvem vyslány na místo tzv. strážní oddíly, jejichž úkolem bylo jednak zabezpečit „vybraný“ majetek a ohlídat stávající hospodáře (v té době již vysidlované původní obyvatele německé národnosti) a především pak připravit situaci na reálné převzetí majetku ihned, jakmile to bude možné.

HPD tak měla být fakticky jakýmsi hospodářem na svěřeném státním zemědělském majetku. I přes původní dlouhodobé plány však byla HPD Ministerstvem zemědělství centrálně zrušena již v roce 1949 ke dvěma termínům, a to ke dni 1. ledna nebo 1. dubna. Jako oficiální důvody jejich zrušení byly tehdy prezentovány nedobré hospodářské výsledky, a dále pak to, že již nebyly dány předpoklady pro jejich další zdárný zdravý vývoj. S odkazem na ustanovení § 11 zákona č. 187/1948 Sb. tak byla HPD zrušena ve veřejném zájmu. Zda byl skutečně dán důvod ke zrušení všech HPD je i dnes předmětem spekulací, obzvláště s přihlédnutím k tomu, že k 1. lednu 1949 byl zřízen národní podnik Československé státní statky, prostřednictvím kterého měla být nadále prosazována zemědělská politika KSČ, a který z nařízení Ministerstva zemědělství téměř obratem po svém vzniku začal přebírat státní pozemky a další inventář do té doby obhospodařované právě HPD.

Horské pastvinářské družstvo pro okres Jindřichův Hradec

---

Na území původní obce Slupečná se novým hospodářem na zkonfiskovaném zemědělském majetku, který přešel do vlastnictví státu, stalo Horské pastvinářské družstvo pro okres Jindřichův Hradec, jehož zástupci si jako pohraniční sídlo družstva zvolili nedalekou obec Přední Výtoň.

K otázkám spojeným s jeho vznikem nebyly prozatím dohledány žádné podrobnější informace. Stejně tak další okolnosti spojené s jeho následným působením můžeme prozatím vesměs jen dovozovat, a to za využití informací spojených s působením jiných družstev tohoto typu, ke kterým jsou takovéto údaje v současné době již běžně dostupné[1], anebo z dobového tisku, který činnosti pastvinářských družstev věnoval, zejména v prvních dvou letech jejich fungování, poměrně dost prostoru. Bohatá na informace totiž v uvedených otázkách není ani kronika obce Přední Výtoň, ve které mělo jindřichohradecké družstvo své sídlo. Z této kroniky se totiž dozvídáme ve své podstatě pouze období, ve kterém zde HPD působilo a jména některých jeho představitelů (správců).

Ze zápisu do výtoňské kroniky a dalších zdrojů vyplývá, že HPD okresu Jindřichův Hradec začalo na území historických lokalit hospodařit v roce 1946. Přesný termín však není znám.

Prvotní snahou jindřichohradeckého HPD založeného zástupci JSČZ a okresního zemědělského družstva bylo získat pastviny pro HPD na území domovského okresu. Když v těchto svých snahách nebyli úspěšní, vybrali si za družstevní pastviny pozemky na území obcí Přední Výtoň a Slupečná, které následně řádně převzali od zástupců kaplické Osídlovací komise ministerstva zemědělství. Hned po 2 týdnech svého působení ve vybraných lokalitách muselo vedení HPD čelit nejen výzvám spojeným s provozními záležitostmi, ale také nařčení z prospěchářství a zpátečnického smýšlení vzneseného vedením ONV v Kaplici a ONV v Jindřichově Hradci po „kontrole“, kterou provedli přímo na místě. Spor vedl tak daleko, že na 1. září 1946 byla svolána mimořádná veřejná schůze zemědělců, na které byly otázky vedení HPD a okolnosti nařčení řešeny. Nařčení a následná schůze samozřejmě neunikla pozornosti tisku, zejména tomu opozičnímu[2].  Z uvedeného sporu a termínu mimořádné schůze lze dovodit, že HPD začalo fakticky obhospodařovat svoje pastviny někdy na přelomu července a srpna 1946.

Jarní měsíce roku 1947 nepřinesly pro HPD jen starosti spojené s plánem osevu a přípravou na nový hospodářský rok. Značnou komplikaci totiž družstvu přineslo jarní tání sněhu, neboť při povodni vyvolané rychlým táním sněhu byl značně poškozen (stržen) most přes řeku Vltavu, který byl fakticky jedinou přístupovou cestou nejen ke státní silnici Frymburk – Vyšší Brod, ale především k vlakovému nádraží. Slupečenská část hospodářství HPD tak byla fakticky odříznuta od okolního světa, což zkomplikovalo jak přesun dobytka a potřebného materiálu, tak i možnosti plnit dodavatelské závazky. Jak možno vyčíst z dobové tisku[3], problém s opravou mostu nebyl dořešen ani v srpnu 1947. Řešením této svízelné situace měla být dodávka provizorního mostu americké konstrukce, který byl přislíben správním orgánům v rámci organizované pomoci UNRRA.

Ke dni 1.5.1947 mělo jindřichohradecké HPD ve své správě celkem 2.600 ha pastvin a obhospodařovalo 16 koní, 4 hříbata, 11 volů, 209 krav, 52 odstavčat, 56 kusů mladého dobytka, 9 prasnic, 1 kance, 139 kusů běhounů, 58 ovcí (matek) a 36 jehňat, 4 berany, 60 slepic, 2 husy a 18 koz. Hlavním zdrojem příjmů družstva byl odprodej nadojeného mléka do hornoplánské mlékárny. Kromě toho plánovalo HPD zvýšit příjmovou stránku svého rozpočtu prodejem prasat, ovcí a vajec. [4]

Kromě nedostatku pracovní síly, se kterým se v letech 1946 a 1947 potýkaly v podstatě všechny větší zemědělské provozy v pohraničí (ale nejen zde) muselo hradecké HPD čelit dalšímu, zcela zásadnímu problému, který byl spojen s faktem, že v polovině roku 1947 stále nemělo vůbec žádný údolí statek. Dobytek tak byl nouzově ustájen ve 30 nevyhovujících stájích rozprostřených napříč celým obhospodařovaným územím, což se samozřejmě negativně promítalo jak do nároků na pracovní sílu a materiálně technické vybavení, tak i na finance. Plány na zřízení údolního statku, který družstvo hodlalo zřídit ve Slupečné[5], nebyly prozatím realizovány, a jak se později ukázalo, v této otázce zůstalo nakonec jen u plánů. Ministerstvo zemědělství, které skrze NPF avizovalo poskytnutí potřebné součinnosti při zřizování údolních statků, sice ještě v průběhu roku 1947 veřejně přislíbilo, že zjedná nápravu, když vyzvalo příslušné okresní orgány k součinnosti[6], nakonec však zůstalo jen u slibů, a HPD bez údolních statků si musela v otázkách ustájení vystačit s tím, co měla k dispozici.

Zcela jasno prozatím není ani v otázkách organizační struktury družstva a místa či míst, na kterých byly soustředěny jednotlivé činnosti družstva, ani v otázkách personálního zabezpečení. Nejasnosti, které bude nutné odstranit studiem dalších archiválií, jsou navíc i ohledně samotného pohraničního sídla družstva, neboť v dobovém tisku nacházíme články, které jako sídlo družstva uvádějí Slupečnou, nikoliv Přední Výtoň[7].

Z již zmiňované výtoňské kroniky vyplývá, že HPD z Jindřichova Hradce hospodařilo na pozemcích tamní obce až do roku 1948, když následně předalo pozemky Československým státním statkům. Ini v tomto případě nejsou přesná data kronikou zmiňována. Jisté je však to, že i v případě jindřichohradeckého HPD byl v konečné fázi jejich existence aplikován centrálně nastavený scénář zániku a „likvidace“ majetkové podstaty družstva.

[1] Např. Nováková T. článek o HPD v okrese Trutnov

[2] Jihočech, 30.8.1946

[3] Hlas lidu, roč. 36 (1947), č. 30

[4] Jihočeská pravda, 26.6.1947

[5] Jihočeská pravda, 12.6.1947

[6] viz. dobový tisk

[7] Tak např. článek Pastvinářské družstvo okresu jindřichohradeckého na Kaplicku, in: Hlas lidu, ročník 36 (1947), číslo 30, str. 4, který informuje o tom, že stržení mostu při jarní povodni působí slupečenské části družstva značné komplikace při spojení se státní silnicí, že obec sama nemá prostředků na obnovu, a že řešením dané situace bude most americké konstrukce přislíbený v rámci akce UNRRA, ve kterém je HPD označeno jako „Pastvinářské družstvo zemědělců okresu jindřichohradeckého se sídlem ve Slupečné v okrese Kaplickém“.

Obhospodařovaný majetek v historických lokalitách - zemědělské usedlosti

---

Z nedatovaného návrhu přídělu pozemků a budov, zpracovaného úřadovnou NPF v Kaplici pro katastrální území Slupečná jako návrh přídělu č. 3, u kterého je jako příjemce uvedeno právě jindřichohradecké HPD (v orig. zápis ve tvaru N.P.F. – H.P.D. Jindř. Hradec), vyplývá, že do majetkové podstaty předané tomuto HPD se v konečné fázi přídělového řízení dostaly všechny původní velké zemědělské usedlosti (statky) v osadách Slupečná, Kobylnice, Lipno, Plískov i Studené, a to včetně původního velkostatku v kobylnickém Mrakšově. Kromě nich se do správy družstva dostala i podstatná část ostatních původních usedlostí a chalup v těchto osadách.

Jako majetek, který nebyl podle návrhu přídělu určen pro HPD, přitom z fakticky existujících usedlostí a dalších obytných domů zůstaly jako „nepřidělené“ pouze:

• chalupy vystavěné na území budoucího vzdutí lipenské přehradní nádrže (studenecká samota U Vltavy, kobylnická samota Vltavská chalupa, lipenská samota U Ohlwagnera, jakož i oba dva slupečenské „mlýny“ – Petrův mlýn a Malý mlýn),
• kobylnická lesní samota Waldreith, studenecká lesní samota U Petra a celá lokalita Kaliště (administrativně domy čp. 4 a 5 pro osadu Plískov),
• slupečenské domy čp. 3 a čp. 18 nacházející se v prostoru pomyslné návsi, domy čp. 5 a čp. 27 v lokalitě Ṏdbauer, dům s čp. 25 v lokalitě Na pastvině známý též jako samota U Zikmundů a budova školy (dům s čp. 24).

K domům nacházejícím se v budoucí zátopové oblasti možno uvést následující. Z výčtu jednotlivých pozemkových parcel, které se podle návrhu přídělu nakonec staly součástí majetkové podstaty určené pro HPD, možno celkem bez obtíží dovodit, že v době, kdy byl návrh přídělu tvořen, již plánovači ministerstva zemědělství evidentně počítaly s tím, že nemalá část území katastrálního území Slupečná bude v budoucnu zatopena vodami plánované přehradní nádrže. Součástí pozemků určených pro HPD totiž není naprostá většina pozemků (a to i těch s ryze zemědělským charakterem v podobě rolí a pastvin), které se nacházely v budoucí zátopové oblasti. Mezi těmito pozemky přitom byly také poměrně rovinaté zemědělské plochy v lokalitách kobylnického Mrakšova a slupečenského Petrova mlýna, tedy optikou předpokládaného zemědělského využití fakticky jedny z nejlepších zemědělských pozemků na území celého katastru.

Otázky spojené s výstavbou vodního díla jsou sice v dochovaných úředních dokumentech Okresní správní komise v Kaplici zmiňovány již v roce 1946, konečné rozhodnutí o výstavbě ale padlo až v roce 1949. Je tedy více než jen pravděpodobné, že HPD mělo původně k dispozici i tyto pozemky; a to fakticky po celou dobu svého působení v historických lokalitách[1]. Do návrhu přídělu však logicky nemohly být zahrnuty, neboť jako takové nebyly z uvedených důvodů způsobilé být předmětem pachtu na celou dobu jeho předpokládaného trvání, tedy na dobu 15 let.

Lze tedy předpokládat, že součástí pozemků a budov, které fakticky obhospodařovalo jindřichohradecké HPD, byly i pozemky a domy stojící v zátopové oblasti v osadách Kobylnice, Slupečná a Lipno, které jinak tvořily „rezervu“ ve správě NPF[2] určenou právě na plánované vodní dílo. Nejasnosti tak zůstávají jen u studenecké samoty U Vltavy a k ní patřících pozemků.

Lesní samoty v lokalitách Waldreith a U Petra, jakož i domy v lokalitě Kaliště, a jejich hospodářská zázemí v podobě přilehlých zemědělských pozemků, tvořily fakticky jakési „nežádoucí enklávy“ v jinak souvislém a homogenním lesním porostu, který se táhl od východu k západu podél severní hranice celého katastrálního území, a který nepřerušovaně navazoval na stejné plochy v sousedních katastrálních územích (Frymburk, Bolechy a Dvorečná). Zcela logicky se tak tato původní sídla s přilehlými zemědělskými pozemky nepochybně stala součástí majetku, který byl v rámci přídělového procesu vyčleněn pro potřeby lesního hospodářství se státními lesy, a stal se tak součástí přídělu pro tehdejšího správce státních lesů, kterým byly Státní lesy a statky. Stejně tak tomu nepochybně bylo i v případě slupečenské samoty U Zikmundů. (Zde možno odkázat též na komentář ke kramolínské lesní samotě Urber Reithäusel).

Také u slupečenských domů s čp. 3 a čp. 18 je jejich nezahrnutí do majetkové podstaty předané v rámci zemědělského osidlování pro potřeby HPD evidentní. Oba tyto domy byly ve své podstatě domy bez jakékoliv zemědělské půdy (nepočítáme-li tedy přilehlé zahrady poměrně malých výměr), a svým charakterem tedy netvořily zemědělský majetek ve smyslu dekretu 12/1945 Sb. Byly sice také zkonfiskovány, ovšem ve smyslu dekretu 108/15 Sb. jako nezemědělský majetek, a z procesu zemědělského osidlování a přídělů pod taktovkou ministerstva zemědělství a NPF tak byly vyjmuty. Jinými slovy, z legislativně daných důvodů nemohly být předmětem přídělů zemědělského majetku.

Slupečenská škola (dům s čp. 24) jako nemovitý majetek na tom byla z pohledu zemědělského osidlování naprosto stejně s tím rozdílem, že v jejím případě se jednalo o majetek, který vůbec žádné konfiskaci nepodléhal, neboť obecní majetek konfiskován nebyl.

Nejasnosti, které je nutné ve vztahu ke konfiskacím a následným přídělům u domů v k.ú. Slupečná dořešit, jsou tak pouze u obou domů, které se nacházely v lokalitě Ödbauer. Ikdyž i u nich lze předpokládat, že se jednalo buďto o konfiskáty ve smyslu dekretu 108/45 Sb. nebo o majetek určený pro potřeby lesního hospodářství.

[1] Na leteckých snímcích z roku 1947 vykazují dotčené pozemky znaky obdělávání, když s pravděpodobností blížící se jistotě lze vyloučit, že by zkonfiskovaná zemědělská půda v těchto místech byla úředníky NPF přenechána k užívání jinému subjektu, když zde působilo i HPD. Takovýto postup by byl zcela proti celému konceptu a filosofii pastvinářských družstev.

[2] Jihočeská pravda,

Obhospodařovaný majetek v historických lokalitách - zemědělská půda a lesní pozemky

---

Nejvýznamnější částí zkonfiskovaného zemědělského majetku přiděleného pro potřeby HPD však nebyly budovy, ale samozřejmě zemědělská půda, kterou tvořily role (orná půda), pastviny a louky. Podle návrhu přídělu byla celková výměra zemědělské půdy určené pro HPD cca 430 ha, s ohledem na shora uvedené závěry o předpokládaném obhospodařování půdy také v lokalitách nacházejících se v zátopové oblasti (lokality Mrakšov a Petrův mlýn) lze však reálně uvažovat o tom, že tato výměra byla fakticky o 100 – 120 ha větší, tedy 530 – 550 ha.

V návrhu přídělu potom nelze přehlédnout, že kromě samotné zemědělské půdy byly součástí přídělu určeného pro HPD i lesní pozemky. Jednalo se však výhradně o lesní pozemky menší výměry, které buďto nebylo možné přidružit k souvislým lesním pozemkům, a tvořily tak tzv. drobné lesy, anebo nebylo jejich přidružení k nim účelné, neboť by zbytečně tvořily „cizí území“ při obhospodařování jinak kompaktního území tvořeného ostatními plochami. Podle návrhu přídělu činila celková výměra lesních pozemků určených pro HPD necelých 140 ha, přičemž jejich převážnou část tvořily lesní pozemky oddělující od sebe zemědělské plochy v lokalitě Kobylnice od zemědělských ploch ve Studeném a v Plískově, a dále pak lesní pozemky v centrální části a v blízkosti levého břehu Vltavy v lokalitě Lipno.

Tak či onak, ve své podstatě převzalo jindřichohradecké HPD za účelem dalšího hospodaření celou tehdejší obec Slupečná, neboť zbývající části území obce, které nebyly družstvu předány, tvořily buďto „státní“ lesní pozemky a ostatní lesní majetek, v té době již pod správou podniku Státní lesy a statky, nebo majetek, který přídělovému řízení nepochybně nepodléhal či podléhat nemohl (zejm. obecní pozemky v podobě cest a jiných veřejných prostorů). V souladu s tehdy platnými zásadami pro osídlování tak lze předpokládat, že pro území obce Slupečná byla okamžikem předání zkonfiskovaného majetku do správy HPD vyhlášena na úseku zemědělského osídlování tzv. osídlovací uzávěra. Zda byla skutečně vyhlášena, není prozatím ověřeno.

Velkostatek Mrakšov

---

S ohledem na absenci údolního statku je zcela logickým závěr, že kromě zázemí pro pobyt honáků a dalších pracovníků, k čemuž mohl sloužit v podstatě jakýkoliv obytný dům, muselo mít HPD v lokalitách původní obce Slupečná také nezbytné hospodářské zázemí v podobě stájí, stodol a ostatních hospodářských staveb. S přihlédnutím k poloze jednotlivých zemědělských pozemků a původních usedlostí v katastru obce lze celkem oprávněně předpokládat, že stěžejní část zázemí pro svoji činnost na území obce Slupečná mělo HPD na (velko)statku Mrakšov.

Mrakšovský statek byl svou velikostí i polohou jako základna pro výkon pastvinářství jednoznačně nejvýhodnější. Svým stavebně technickým provedením převyšoval ostatní zemědělské usedlosti nejen po stránce hospodářské, neboť sestával z poměrně velkých stájí a stodol, ale i po stránce ubytovací, když umožňoval ubytování daleko více osob, než usedlosti ostatní. Současně byl statkem nejblíže položeným k hlavní příjezdové cestě do obce, a vyhovoval tedy jako centrum hospodaření i po stránce logisticko-organizační. Do kterých dalších statků na území obce byl dobytek ze slupečenských pastvin sváděn lze však jen odhadovat, když do úvahy logicky přicházejí zejména ty statky, jejichž součástí byly prostornější stáje, které umožňovaly ustájení více kusů dobytka najednou.

---

Literatura a prameny:

Bude doplněno.